KSBR 24 INS 2680/2009-B-81
Na všech podáních v této věci uveďte: Číslo jednací: KSBR 24 INS 2680/2009-B-81

USNESENÍ

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Krčmářovou v insolvenční věci dlužníka: ADAST a.s. v likvidaci, se sídlem v Adamově, Mírová 87, PSČ 679 04, identifikační číslo osoby 26699451, o návrhu věřitele OKIN GROUP, a.s., identifikační číslo osoby 27449734, ze dne 19. března 2012 na nařízení předběžného opatření dle § 100 insolvenčního zákona

takto:

I. Návrh věřitele OKIN GROUP, a.s., identifikační číslo osoby 27449734, ze dne 19. března 2012, aby insolvenční soud vydal rozhodnutí, kterým uloží Ing. Radovanu Mackovi, narozenému 9. září 1958, bytem Nové Město nad Metují, Na Vyhlídce 398, PSČ 549 01, povinnost složit do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku ve výši Kč 2.207.835,-na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti podat insolvenční návrh, se zamítá.

II. Věřiteli OKIN GROUP, a.s., identifikační číslo osoby 27449734 bude po právní moci tohoto rozhodnutí vrácena složená jistota ve výši Kč 10.000,-.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 19. března 2012 věřitel OKIN GROUP, a.s., identifikační číslo osoby 27449734 (dále jen věřitel ) navrhl, aby insolvenční soud vydal rozhodnutí, kterým uloží Ing. Radovanu Mackovi, narozenému 9. září 1958, bytem Nové Město nad Metují, Na Vyhlídce 398, PSČ 549 01, povinnost složit do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku ve výši Kč 2.207.835,-na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti podat insolvenční návrh. Uvedl, že dne 13. května 2009 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka na návrh skupiny zaměstnanců dlužníka, dne 17. června 2009 pak byl zjištěn úpadek dlužníka. Věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku v celkové výši Kč 3.154.050,61 z titulu smlouvy o dílo, přičemž tato pohledávka je tvořena součtem 23 dílčích pohledávek splatných v období od 15. července 2008 do 24. dubna 2009. Věřitel dále uvedl, že ze zjištění učiněných v průběhu insolvenčního řízení lze dojít k závěru, že dlužník byl minimálně od 30. listopadu 2008 v úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, o čemž svědčí zejména přihláška věřitele Slévárny Třinec, a.s., z níž vyplývá, že ke dni 16. června 2008 tento věřitel evidoval splatnou pohledávku vůči dlužníku ve výši Kč 229.675,95, přihláška věřitele ČR-Finanční úřad v Blansku, z níž vyplývá, že ke dni 25. srpna 2008 evidoval jmenovaný věřitel splatnou pohledávku ve výši Kč 1.642.355,-a přihláška věřitele MG Electric (Colchester) Limited, z níž vyplývá, že ke dni 31. srpna 2008 evidoval uvedený věřitel splatnou pohledávku ve výši Kč 243.155,-. Ing. Radovan Macek byl členem statutárního orgánu již od 18. února 2008, v období od 3. listopadu 2008 do 1. dubna 2009 byl jeho jediným členem. Dle věřitele bude jeho škoda spočívat v rozdílu mezi výší přihlášené pohledávky a částkou, kterou věřitel obdrží na uspokojení jeho přihlášené pohledávky, s tím, že se pravděpodobně bude blížit výši přihlášené pohledávky, protože do insolvenčního řízení přihlásilo pohledávky přibližně 90 věřitelů, k uspokojení jejich pohledávek je k dispozici asi částka Kč 4.000.000,-a jen pohledávky zaměstnanců dosahují výše okolo Kč 13.000.000,-. Závěrem věřitel poznamenal, že se jeví jako jednoznačné, že v době mezi 30. listopadem 2008 do 17. června 2009 došlo k negativním změnám v majetkové situaci dlužníka, jejichž důsledkem je velmi pravděpodobné nulové uspokojení pohledávky dlužníka. Za přiměřenou částku, kterou by měl Ing. Radovan Macek složit do úschovy u soudu považuje věřitel částku ve výši minimálně 70 % jeho přihlášené pohledávky, tj. Kč 2.207.385,-. Ke svému podání věřitel přiložil úplný výpis z obchodního rejstříku dlužníka.

Dne 13. května 2009 bylo zahájeho insolvenční řízení na návrh dvou věřitelů (zaměstnanců dlužníka). Podáním ze dne 11. června 2009 dlužník přistoupil k insolvenčnímu návrhu navrhujících věřitelů.

Věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku v celkové výši Kč 3.154.050,61 sestávající z 23 dílčích pohledávek. Přihláška pohledávky je evidována pod pořadovým číslem 80. Pohledávka věřitele byla na přezkumném jednání konaném dne 27. července 2009 přezkoumána a zjištěna. Věřitel je tedy aktivně legitimován k návrhu na vydání předběžného opatření.

Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že Ing. Radovan Macek byl předsedou představenstva v období od 18. února 2008 do 3. listopadu 2008 a členem představenstva v období od 3. listopadu do 1. dubna 2009.

Podle ustanovení § 98 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu4) proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik (odst. 1). Povinnost podle odstavce 1 mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Je-li těchto osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich. Insolvenční návrh podávají jménem dlužníka (odst. 2). Povinnost podat insolvenční návrh podle odstavců 1 a 2 není splněna, bylo-li řízení o insolvenčním návrhu vinou navrhovatele zastaveno nebo byl-li jeho insolvenční návrh odmítnut (odst. 3).

Podle ustanovení § 99 odst. 1, 2 IZ osoba, která v rozporu s ustanovením § 98 nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti (odst. 1). Škoda nebo jiná újma podle odstavce 1 spočívá v rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel (odst. 2).

Podle ustanovení § 100 odst. 1 IZ je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku. Učiní tak jen na návrh oprávněného věřitele. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit.

Návrhu na nařízení předběžného opatření dle ustanovení § 100 IZ lze vyhovět toliko v případech zcela zjevného selhání povinných osob (o němž nelze mít vzhledem k okolnostem případu zásadních pochyb, bez toho, že by soud znal dopředu jejich stanoviska) a za situace, kdy skutkové okolnosti případu umožňují bez dalšího přijmout závěr o naplnění podmínek v tomto ustanovení uvedených. Tedy v dosavadním průběhu insolvenčního řízení musí již být dostatečně zřejmé, že potřebné skutečnosti je možné osvědčit pouze listinami, přičemž lze důvodně očekávat, že k vyvrácení či zpochybnění tvrzení navrhovatele nebudou vznášeny takové věcně opodstatněné důkazní návrhy (výslechem účastníků či svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.), jejichž provedením by insolvenční soud fakticky nahrazoval sporné řízení (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.5.2009, sp. zn. KSUL 69 INS 2058/2008, 1 VSPH 190/2009-B).

Pro vydání předběžného opatření soud tedy zkoumá ve vztahu k navrhovateli (věřiteli): a) zda je věřitelem v insolvenčním řízení, b) zda je zřejmé, že mu vznikla či v budoucnu vznikne škoda porušením povinnosti jednatele dlužníka podat insolvenční návrh, c) zda je příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením povinnosti jednatele dlužníka podat insolvenční návrh. Ve vztahu k povinné osobě (statutární orgán): a) zda osoba, proti které návrh na vydání předběžného opatření směřuje, je nebo byla v rozhodné době (tj. v době, kdy bylo již zřejmé, že je dlužník v úpadku) statutárním orgánem, b) zda se jednatel dlužníka dozvěděl o úpadku nebo při náležité pečlivosti dozvědět měl. Všechny výše uvedené skutečnosti je povinen věřitel tvrdit a také alespoň osvědčit.

Z přihlášky věřitele i přihlášek označených věřitelů Slévárny Třinec, a.s., ČR-Finančního úřadu v Blansku a MG Electric (Colchester) Limited (přihlášky uvedených věřitelů byly rovněž na přezkumných jednáních přezkoumány a zjištěny) insolvenční soud zjistil, že ke dni 30. listopadu 2008 dlužník opravdu evidoval více věřitelů se splatnými pohledávkami, které neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, byl tedy v úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) IZ. Z těchto skutečností by se dalo dovodit, že dlužník, resp. jeho statutární orgán, opravdu nepodal insolvenční návrh včas.

Věřitel v návrhu tvrdí, že Ing. Radovan Macek jako osoba odpovědná za obchodní vedení, včetně řádného vedení účetnictví, musel vědět, že dlužník je v úpadku (nebo to alespoň při náležité počlivosti vědět měl). Toto tvrzení ovšem věřitel nikterak nedoložil, omezil se pouze na citaci zákona, tuto skutečnost tedy věřitel neosvědčil.

Z návrhu věřitele dále nelze bez dalšího dovodit vznik škody věřiteli v příčinné souvislosti s jednáním, resp. nekonáním statutárního orgánu dlužníka. O škodě (jiné újmě) lze hovořit především tehdy, pokud by se nepodáním insolvenčího návrhu snížila míra uspokojení věřitelovy pohledávky, tedy že v mezidobí od doby, kdy měl být podán insolvenční návrh, tj. od 30. listopadu 2008, do doby, kdy byl insolvenční návrh podán, tj. do 13. května 2009, resp. do rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku dlužníka, tj. do 17. června 2009, došlo k takové změně v majetkových poměrech dlužníka, jež by výrazně snížila či zcela znemožnila uspokojení těch pohledávek, jejichž zapravení by jinak bylo možno s ohledem k dlužníkově předchozí ekonomické situaci očekávat. Tento závěr však z obsahu insolvenčního spisu bez dalšího učinit nelze. V rámci insolvenčního řízení nebyly ze strany insolvenční správkyně podány žádné odpůrční žaloby, z jednotlivých zpráv insolvenční správkyně nevyplývá, že by se dlužník před zahájením insolvenčního řízení zbavoval majetku. Není tedy zřejmé, že pohledávka věřitele by byla uspokojena ve větší míře, kdyby dlužník podal insolvenční návrh včas.

Existence příčinné souvislosti musí být řádně doložena v tom smyslu, že příčinou vzniku tvrzené škody je jen (právě jen) okolnost, že dlužník nepodal včas insolvenční návrh a že kdyby tak včas učinil, ke škodě by nedošlo (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2011 čj. 3 VSPH 1247/2010-B-44 v insolvenční věci sp. zn. MSPH 93 INS 3195/2009).

Insolvenční soud při nařízení předběžného opatření musí vycházet pouze ze zjištění vyplývajících z dosavadního průběhu insolvenčního řízení a z tvrzení věřitele, která jsou alespoň osvědčena. Tyto skutečnosti věřitel v potřebné šíři netvrdil a insolvenční soud si nemohl učinit definitivní závěr o rozsahu dokazování, jež by bylo nutno provádět k doložení toho, zda byly či nikoliv splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření.

S ohledem na výše uvedené insolvenční soud návrh věřitele zamítl.

Ve výroku II. pak rozhodl o vrácení složené jistoty ve výši Kč 10.000,-.

P o u č e n í: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku a navrhujícímu věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, a to do vlastních rukou.

Proti usnesení je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

V Brně dne 26. března 2012

Mgr. Eva Krčmářová, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Jarmila Prokešová