IV. ÚS 983/12
IV.ÚS 983/12 ze dne 20. 6. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO, s. r. o., se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou Advokátní kanceláře se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábř. 39/51, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. ledna 2012 č. j. 134 EC 149/2010-35, v řízení o zaplacení částky 1 008,- Kč s příslušenstvím, za účasti Okresního soudu v Ostravě jako účastníka řízení a D. K. jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I. 1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na soudní ochranu, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces a práva na soudní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny a čl. 90 Ústavy České republiky zrušení výroku II. shora označeného rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě.

2. Jak se podává z ústavní stížnosti a připojených příloh, stěžovatelka, právní nástupkyně Dopravního podniku Ostrava, a. s., se žalobou domáhala po vedlejší účastnici zaplacení částky 1 008,- Kč s příslušenstvím představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu. Přestože byla stěžovatelka zcela úspěšná, Okresní soud v Ostravě jí rozsudkem ze dne 10. ledna 2012 č. j. 134 EC 149/2010-35 přiznal ve výroku II. nárok na náhradu nákladů řízení pouze v rozsahu 300,- Kč reprezentující uhrazený soudní poplatek. Pokud šlo o náklady právního zastoupení, okresní soud dovodil, že stěžovatelka je právnickou osobou, která si hromadné nabývání a vymáhání pohledávek zvolila za předmět své činnosti a každý podnikatel má disponovat vlastními personálními, technickými, popř. i jinými zdroji potřebnými pro výkon podnikání. V dané věci nenastala taková okolnost, která by právní zastoupení stěžovatelky odůvodnila, neboť, jak je soudu známo z úřední činnosti, stěžovatelka tyto nároky uplatňuje vzorovým návrhem, v němž jsou měněny pouze identifikační údaje žalované strany a další údaje o jízdě bez platného jízdního dokladu. Vyplňování těchto návrhů je podle názoru soudu pouze rutinní záležitostí.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že právě proto, že podniká v daném oboru, je při vyčíslení jejích nákladů třeba přihlédnout k tomu, že na celém souboru pohledávek musí pracovat tým zaměstnanců se všemi příslušnými náklady a navíc je k tomu vždy potřebná odborná pomoc advokáta. Okresní soud své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil, neodkázal na žádné zákonné ustanovení a nepostupoval tudíž ani dle diskrečního oprávnění na snížení nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 150 a § 151 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka měla ve věci plný úspěch a důvodně očekávala přiznání přiměřené a právními předpisy stanovené náhrady nákladů řízení. Postup okresního soudu považuje stěžovatelka za svévolný a navíc dle jejího názoru není na soudu, aby hodnotil, zda vynaložení nákladů na právní pomoc bylo pro stěžovatelku účelné či nikoliv. Na podporu své argumentace stěžovatelka odkazuje rovněž na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1236/07, I. ÚS 257/05 a I. ÚS 191/06. S ohledem na shora uvedené proto stěžovatelka v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ve výroku II. zrušil.
II. 4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce obdobnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to v usneseních sp. zn. IV. ÚS 985/12 ze dne 26. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1916/12 ze dne 30. 5. 2012 a dalších (všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k nepřiznání uplatněných nákladů řízení, jakož i postup, jímž okresní soud k tomuto závěru dospěl, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení nemá Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, proto na citovaná rozhodnutí pro stručnost v plném rozsahu odkazuje.

6. Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. června 2012

Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.