IV. ÚS 978/10
IV.ÚS 978/10 ze dne 12. 4. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. července 2008 č. j. 19 C 268/2007-25 a Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2010 č. j. 55 Co 595/2009-52, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. dubna 2010, domáhala podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 31. července 2008 č. j. 19 C 268/2007-25 odmítl žalobu stěžovatelky došlou dne 5. dubna 2007 o náhradu nemajetkové újmy směřující proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti. Městský soud v Praze jako soud odvolací poté usnesením ze dne 19. ledna 2010 č. j. 55 Co 595/2009-52 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Jak plyne z dikce ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. i z poučení uvedeném v usnesení odvolacího soudu, je proti tomuto usnesení přípustné dovolání.
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3). Dle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit.

Podaná ústavní stížnost je proto co do naplnění formálních kritérií nepřípustná podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť posledním procesním prostředkem k ochraně práva je zde podané dovolání (§ 239 odst. 3 o. s. ř).

Z výše vyložených důvodů proto soudkyni zpravodajce nezbylo, aniž by stěžovatelku vyzývala k odstranění vad podání (§ 30 zákona o Ústavním soudu), než předloženou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2010

Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.