IV. ÚS 92/14
IV.ÚS 92/14 ze dne 6. 2. 2014


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelů Pavly Škrobánkové a Rudolfa Škrobánka, jíž se stěžovatelé domáhali zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. "20 Cdo 3420/2012-251", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Stěžovatelé se domáhají zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Stížnost evidentně sepsali sami.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným projednáním ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady zahájení řízení o ústavní stížnosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud zjistil, že tomu tak není. Uvedené podání nesplňuje zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti. Stěžovatelé nejsou mimo jiné zastoupeni advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud přitom lustrací podání zjistil, že stěžovatelé byli již dříve, při svých předchozích stížnostních žádáních adresovaných zdejšímu soudu vyzýváni k odstranění uvedené vady a byla jim prodlužována lhůta k odstranění vad (srovnej věc sp. zn. II. ÚS 316/11, IV. ÚS 3028/09).

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo konkrétnímu stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích identických případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté poučení bylo objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli informaci, že se na Ústavní soud nelze obrátit jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvávání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem neefektivním a formalistickým. Ústavní soud k tomu závěru dospěl opakovaně a jeho rozhodovací praxe je v tomto směru ustálená (srovnej např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2387/08 ze dne 22. října 2008).

Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. února 2014

Michaela Židlická soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.