IV. ÚS 904/17
IV.ÚS 904/17 ze dne 30. 5. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti DELTA OIL PLUS SPÓŁKA Z OGRANICZONĄ ODPOWIEDZIALNOŚCIĄ, se sídlem Bedzin, Adama Mickiewicza 63, Polská republika, zastoupené Mgr. Tomaszem Pustówkou, advokátem se sídlem Český Těšín, Havlíčkova 190/12, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2017 č. j. 1 To 518/2016-50 a usnesením Policie České republiky, ze dne 11. 11. 2016 č. j. NCOZ-8347-6/TČ-2016-412301-E a NCOZ-8347-12/TČ-2016-412301-E, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, odboru daní, 1. oddělení, kterými bylo po předchozím souhlasu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě podle § 79a odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na účtech stěžovatelky. Dále navrhuje zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta její stížnost proti usnesením policejního orgánu.

Podle stěžovatelky došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jejích práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 5, čl. 26 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatelka namítá, že napadená usnesení policejního orgánu obsahují chaotická, neurčitá a fakticky nepřezkoumatelná odůvodnění. Policejnímu orgánu vytýká, že v usneseních nijak nepopsal konkrétní jednání, jímž měla být spáchána trestná činnost, jaký objekt chráněný trestním zákoníkem byl ohrožen, jak měla naplnit subjektivní stránku trestného činu a čím je odůvodněn závěr, že zajištěné finanční prostředky jsou výnosem z trestné činnosti. Podle stěžovatelky jí tak byla znemožněna kvalifikovaná obhajoba, když neví, jaké protiprávní jednání je jí kladeno za vinu. Stěžovatelka dále tvrdí, že zajištění peněžních prostředků má pro ni fakticky likvidační důsledky a že v řízení dochází k bezdůvodným průtahům.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky, obsah napadených rozhodnutí a dalších písemných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu", musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho úkol spočívá v ochraně ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Do pravomoci ostatních soudů je tedy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje princip sebeomezení a minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci. To se týká i rozhodování ve věci dočasného zajištění majetkových hodnot podle ustanovení § 79a a násl. trestního řádu. Ústavní soud při rozhodování o ústavních stížnostech směřujících proti takovým rozhodnutím zachovává maximální zdrženlivost (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 267/03, I. ÚS 331/04, I. ÚS 155/06, I. ÚS 105/07, II. ÚS 2475/08, IV. ÚS 1935/09, IV. ÚS 1054/12 a další).

Požadavky, jež jsou na rozhodnutí o zajištění majetku (§ 79a a násl. trestního řádu) z pohledu ústavního rámce kladeny, Ústavní soud v citovaných rozhodnutích zformuloval do následujících tezí: rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů podle citovaných ustanovení trestního řádu přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření.

Ústavní soud dále podotýká, že rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků učiněná v rámci trestního řízení, jež se týká mj. stěžovatelky, již bylo podrobeno přezkumu, a to na základě ústavní stížnosti dvou dalších subjektů, jejichž peněžní prostředky byly také zajištěny. Ústavní soud usnesením ze dne 9. 5. 2017 sp. zn. II. ÚS 894/17 tuto ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. V nyní projednávané věci Ústavní soud neshledal žádné zásadní okolnosti, které by mohly být důvodem k přehodnocení závěrů obsažených v citovaném rozhodnutí.

Ústavní soud nemůže přisvědčit tvrzení stěžovatelky, že odůvodnění napadených usnesení policejního orgánu je chaotické, neurčité a fakticky nepřezkoumatelné. Trestná činnost, k jejímuž spáchání měly být zajištěné peněžní prostředky použity, resp. z níž měly tyto prostředky pocházet, je sice charakterizována poměrně obecně, avšak dostatečně. V tomto směru je třeba přihlížet zejména k tomu, že v době vydání těchto usnesení se trestní řízení nacházelo ve své počáteční fázi, kdy ještě nebylo vůči žádnému subjektu zahájeno trestní stíhání. Z tohoto důvodu Ústavní soud považuje za neopodstatněnou také námitku stěžovatelky, že je jí znemožněna kvalifikovaná obhajoba, když neví, jaké protiprávní jednání je jí kladeno za vinu. Napadenými usneseními bylo totiž toliko rozhodnuto o zajištění jejích peněžních prostředků a žádné obvinění vůči ní nebylo dosud vzneseno.

Výše popsanou argumentaci stěžovatelka předestřela již ve své stížnosti proti usnesením policejního orgánu, přičemž Krajský soud v Ostravě se s ní v odůvodnění napadeného usnesení náležitě a podrobně vypořádal a konkretizoval důvody zajištění peněžních prostředků (srov. č. l. 11-13). Ústavní soud tak toto usnesení Krajského soudu v Ostravě považuje za plně souladné s požadavky vyplývajícími z práva na spravedlivý (řádný) proces.

Ústavní soud konečně nepovažuje za důvodnou ani námitku stěžovatelky, že v řízení dochází k bezdůvodným průtahům. Jak sama uvádí, ke dni podání ústavní stížnosti ještě ani neuplynula lhůta šesti měsíců, kterou § 159 odst. 1 písm. c) trestního řádu stanoví pro prověření skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Nelze navíc přehlížet komplikovaný charakter a závažnost prověřované trestné činnost, což má samozřejmě zásadní vliv na průběh a délku dosavadního trestního řízení.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2017

JUDr. Vladimír Sládeček předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.