IV. ÚS 77/10
IV.ÚS 77/10 ze dne 27. 4. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 27. dubna 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti V. B., zastoupeného JUDr. Pavlou Kochtovou, advokátkou, AK se sídlem 1. máje 144, 385 1 Vimperk, proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 9. 10. 2009 čj. 20 C 330/2009-46 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina) a porušení čl. 1 odst. 1, čl. 2, čl. 4, čl. 82 odst. 1 a čl. 90 Ústavy a čl. 3 a čl. 4 Listiny domáhal zrušení shora označeného rozsudku vydaného v řízení o zaplacení 477,50 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel vytkl Okresnímu soudu v Prachaticích, že se nezabýval všemi souvislostmi případu a předmět sporu objektivně neobjasnil, neboť důkazy jím navržené odmítl jako nadbytečné a důkazům protistrany zcela uvěřil. S ústavní stížností stěžovatel spojil žádost o úhradu nákladů právního zastoupení státem s odůvodněním, že jiný zdroj příjmu než starobní důchod ve výši 4 258,- Kč měsíčně nemá.

Z napadeného rozsudku Okresního soudu v Prachaticích, připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že město Vimperk, jako vlastník bytu č. 9 v domě Svornosti č. 81, se žalobou domáhalo po stěžovateli, který je nájemcem tohoto bytu, zaplacení částky 477,50 Kč za instalatérské a topenářské práce provedené v bytě stěžovatele. Po provedeném dokazování Okresní soud v Prachaticích žalobě vyhověl a zavázal stěžovatele povinností zaplatit žalobci žalovanou částku, včetně vyčíslených úroků z prodlení (výrok I.), jakož i náklady řízení ve výši 1 171,- Kč (výrok II.). Okresní soud vzal za prokázané, že v bytě stěžovatele byla v roce 2007 provedena tzv. malá oprava, k jejíž úhradě je podle ustanovení § 687 odst. 3 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 5 odst. 3 a 4 nařízení vlády č. 258/1995 Sb., kterým se provádí občanský zákoník, povinen stěžovatel jakožto nájemce bytu. Tvrzení stěžovatele, že šlo o opravu ve společných prostorách v přízemí domu, okresní soud označil za neprokázané a provedení dalších důkazů odmítl jako nadbytečné. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení okresní soud přihlédl k majetkovým, sociálním a osobním poměrům stěžovatele a považoval je za důvody hodné zvláštního zřetele, pro které žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení jen ve výši jedné šestiny.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstata ústavněprávních námitek stěžovatele opřených o čl. 36 odst. 1 Listiny spočívala v jeho nesouhlasu s tím, že obecný soud nepřipustil provedení důkazů, které k prokázání svých tvrzení navrhl, v důsledku čehož dospěl k nesprávnému zjištění skutkového stavu, ze kterého vyvodil nesprávný právní závěr. Ústavní soud však při svém přezkumu nahlíží na každý proces v jeho specifických souvislostech týkajících se zjišťování skutkového stavu, přičemž respektuje, že rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné kompetence obecného soudu. Procesní postup, jakož i otázky spojené s prováděním a hodnocením důkazů a následně i rozhodování ve věci, je tak třeba považovat za projev výkonu soudní moci nezávislými soudy. Podle ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje, které z důkazů navržených účastníky řízení provede. Porušení ústavních kautel tak nelze spatřovat v tom, že soud nevyhoví návrhu účastníka na další dokazování, jestliže z důkazů do té doby provedených lze na skutkový stav posuzované věci bezpečně usoudit.

Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, na základě jakých důkazů Okresní soud v Prachaticích zjistil skutkový stav a jak hodnotil důkazy, které provedl. Nadto Ústavní soud nepřehlédl výši uplatněného nároku, pro kterou je zjevně nutno věc považovat za bagatelní. Ústavní soud dal ve své dřívější rozhodovací praxi najevo, že v takových případech je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozporů mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z něho vyvozenými v rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena (srov. např. usnesení sp. zn. III.ÚS 405/04, Sb. n. u., sv. 34, str. 421, a další např. sp. zn. IV. ÚS 695/01, sp. zn. IV. ÚS 248/01, IV. ÚS 8/01, IV. ÚS 185/98 dostupná v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz). Napadené rozhodnutí takovou vadou netrpělo.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud nevyhověl návrhu stěžovatele na úhradu jeho nákladů spojených s právním zastoupením v řízení před Ústavním soudem státem. Podle ustanovení § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je takový postup možný pouze za splnění dvou zákonných podmínek, z nichž jednou je požadavek, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta, k čemuž, jak shora rozvedeno, ve stěžovatelově věci došlo. Podle ustanovení § 62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu si tedy hradí vzniklé náklady účastník řízení sám.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2010

Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.