IV. ÚS 749/10
IV.ÚS 749/10 ze dne 10. 5. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2010 o ústavní stížnosti JUDr. T. M., Ph.D., zastoupeného JUDr. et Mgr. Monikou Kocourkovou, advokátkou, AK se sídlem Senovážné náměstí 978/22, 110 00 Praha 1, proti postupu Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 42 Cm 90/99 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 15. 3. 2010 stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud přijal nález tohoto znění: "Postupem Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 42 Cm 90/99, kdy namísto zákonného soudce JUDr. Daniela Šťastného nařizuje jednání ve věci a činí úkony ve věci samé JUDr. Ludmila Krišlová, bylo porušeno právo navrhovatele na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na spravedlivé projednání jeho věci podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění č. 3, 5 a 8, a ústavní princip vázanosti soudce zákonem upravený článkem 95 odst. 1 Ústavy České republiky a stěžovatel byl ve smyslu čl. 37 odst. 3 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod odňat svému zákonnému soudci".

Stěžovatel uvedl, že se v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Cm 90/99 domáhá nahrazení projevu vůle žalovaného Bytového družstva Balabenka k převodu vlastnictví k bytu na jeho osobu. Podle rozvrhu práce bývalého Krajského obchodního soudu v Praze (nyní Městský soud v Praze) žaloba napadla soudci JUDr. D. Šťastnému, od určité doby však začala bez jakéhokoliv zákonného důvodu či rozhodnutí soudu být ve věci činná soudkyně JUDr. L. Krišlová. Stěžovatel měl za to, že byl odňat zákonnému soudci, avšak jeho výtkou vznesenou v souvislosti s námitkou podjatosti soudkyně Krišlové se Vrchní soud v Praze odmítl zabývat s odůvodněním, že k této námitce slouží jiné procesní instituty. Stěžovatel dále poukázal na průtahy v řízení, které trvají již třináct let, a dále se vrší, neboť ve věci rozhoduje nezákonný soudce.

Městský soud v Praze ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 29. 3. 2010 potvrdil, že spor ve věci 42 Cm 90/1999 vyřizoval soudce JUDr. D. Šťastný; dle bodu 7) obecných podmínek rozvrhu práce pro rok 2004 byly spisy, které tento soudce vyřizoval v odd. 42 Cm, přiděleny JUDr. L. Krišlové k vyřízení a JUDr. D. Šťastný nadále vyřizoval specializovanou agendu směnek.

Stěžovatel v replice ze dne 29. 4. 2010 označil rozvrh práce pro r. 2004 za protiústavní, neboť dle jeho názoru předseda soudu nemůže na základě svého volného a nikým nepřezkoumatelného rozhodnutím určit, kdo bude nadále vyřizovat již zahájené soudní věci. K výzvě Ústavního soudu, zda v souvislosti s namítanými průtahy v řízení podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., zákona o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), uvedl, že do doby, než se citované ustanovení stalo součástí právního řádu, vznášel námitky průtahů v řízení, ty však vyvolaly zcela účelové jednání příslušného soudce a nepřímo vedly k tomu, že byl vydán - opět zcela účelově - rozvrh práce pro r. 2004. Na jeho základě byla stěžovatelova věc odňata soudci, který průtahy v řízení způsobil, a přidělena jiné soudkyni. Po nabytí účinnosti § 174a zákona o soudech a soudcích dnem 1. 7. 2004 stěžovatel příslušný návrh nepodal, neboť by tím uznal zákonnost odnětí věci. Uvedl, že se proti rozhodnutí, kterým JUDr. Krišlová přerušila řízení, odvolal, avšak neuspěl.

Ve vyžádaném spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 42 Cm 90/99 Ústavní soud nalezl výpis z rozvrhu práce soudu pro rok 2004 (č. l. 156 - 160), kterým bylo pod bodem 7 určeno, že "v oddělení 42 Cm věci vyřizované dosud JUDr. Šťastným budou vyřizovány JUDr. Krišlovou." Z rozvrhu práce pro rok 2007, 2008, 2009 a 2010 publikovaného na webových stránkách tohoto soudu, Ústavní soud zjistil, že v soudním oddělení 42 Cm je samosoudkyní JUDr. Ludmila Krišlová, která rozhoduje ve věcech obchodních v I. stupni, kromě určených specializací; JUDr. Daniel Šťastný je zařazen do soudního oddělení 7 Cm a rozhoduje ve věcech převáděných do rejstříku Cm z rejstříku Sm a v obchodních věcech podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. p), q), s) o. s. ř. Rozvrh práce Městského soudu v Praze pro rok 2010 byl vydán opatřením předsedy soudu čj. Spr 3553/2009 dne 11. prosince 2009.

Ze spisu Městského soudu v Praze dále vyplynulo, že soudce JUDr. D. Šťastný učinil poslední úkon ve věci sp. zn. 42 Cm 90/99 dne 23. 7. 2003, kterým předložil spis s odvoláním stěžovatele proti usnesení ze dne 30. 6. 2003 a námitkou podjatosti Vrchnímu soudu v Praze (č. l. 56). Od května roku 2004 již věc vyřizovala soudkyně Krišlová, která dne 11. 5. 2004 dala pokyn k zaslání usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2004 čj. 11 Cmo 250/2003-58 účastníkům řízení (č. l.60 verte). Stěžovatel se o změně v osobě soudce dověděl nejpozději dne 16. 12. 2004, kdy se společně se svým právním zástupcem osobně účastnil jednání, na kterém prohlásil, že na námitce podjatosti vůči soudu netrvá vzhledem ke změně v obsažení senátu (č. l. 70 a 71). Proti rozhodnutí ze dne 31. 5. 2005 čj. 42 Cm 90/99-79, kterým bylo řízení ve věci 42 Cm 90/99 přerušeno do pravomocného skončení řízení ve věci 34 Cm 38/2001 vedeného u téhož soudu, se stěžovatel odvolal, námitku obsazení soudu neuplatnil (č. l. 80). Odnětí zákonnému soudci tvrdil až poté, co bylo v řízení pokračováno, a to v podání ze dne 17. 2. 2009 (č. l.127) a následně i ve spojení s námitkou podjatosti soudkyně Krišlové v podání ze dne 3. 3. 2009. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 7. 2009 čj. Nco 165/2009-139 rozhodl, že soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Ludmila Krišlová není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Cm 90/1999. V odůvodnění usnesení vrchní soud uvedl, že pro řešení otázky odnětí stěžovatele zákonnému soudci nebyl v rámci posuzování námitky podjatosti prostor a v daném směru existují jiné procesní nástroje.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu pojednání věci, vždy zkoumá formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky její přípustnosti.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") lze ústavní stížností napadnout rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§ 72 odst. 3). Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dověděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (§ 72 odst. 5).

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3).

V souvislosti s tvrzeným porušením práva na zákonného soudce Ústavní soud rozhodoval o ústavních stížnostech napadajících jak konkrétní rozhodnutí obecného soudu (srov. nálezy sp. zn. III.ÚS 232/95 publ. in Sb. n. u., sv. 5 str. 101, sp. zn. III.ÚS 29/01, tamtéž sv. 24 str. 125, a další), opatření předsedy soudu (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 437/06, dostupné v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz), či postup soudu (srov. usnesení sp. zn. II.ÚS 2770/07, dostupné tamtéž).

V projednávané věci stěžovatel napadl postup Městského soudu v Praze, v důsledku kterého byla jeho věc odňata soudci JUDr. D. Šťastnému a přidělena soudkyni JUDr. L. Krišlové. Jak Ústavní soud zjistil z vyžádaného soudního spisu, k tomuto zásahu došlo v průběhu roku 2004 a stěžovatel se o něm dověděl nejpozději dne 16. 12. 2004, kdy se účastnil ústního jednání vedeného soudkyní Krišlovou. Od tohoto data tedy začala plynout šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu; stěžovatel mohl podat ústavní stížnost nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy k zásahu došlo. Byla-li ústavní stížnost podána až dne 15. března 2010, je zjevné, že i posledně uvedená (objektivní) lhůta již marně uplynula. Ústavní stížnost tak byla podána po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Pokud jde o námitku průtahů v řízení, Ústavní soud připomíná, že průtahy v řízení lze úspěšně napadnout pouze tehdy, jde-li o průtahy zbytečné a byl-li před podáním ústavní stížnosti podán návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (§ 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích), jenž se projevil jako neúčinný prostředek k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení. Vyčerpání tohoto prostředku Ústavní soud považuje za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti průtahům v řízení z pohledu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. nález sp. zn. IV.ÚS 180/04, Sb. n. u sv. 34 str. 157). Stěžovatel neprokázal, že tento prostředek v řízení před Městským soudem v Praze vyčerpal, a proto bylo třeba na ústavní stížnost v této části nahlížet jako na nepřípustnou.

Ústavní soud nepřehlédl nedostatky stížnostního žádání, avšak vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nebyla způsobilá věcného projednání, nepovažoval za účelné stěžovatele k odstranění této vady vyzývat.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 10. května 2010

Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.