IV. ÚS 711/17
IV.ÚS 711/17 ze dne 16. 5. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti společnosti 21, a. s., se sídlem v Praze 1, V Celnici 1031/4, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2016, č. j. 23 Cdo 3003/2016-129, spojené s návrhem na zrušení části § 243b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:

Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 5. 12. 2016, č. j. 23 Cdo 3003/2016-129, dovolání s odůvodněním, že stěžovatelka neformulovala konkrétní otázku, která by splňovala podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.

Proti napadenému rozhodnutí se stěžovatelka brání ústavní stížností a namítá zásah do kompetencí soudů podle čl. 90 Ústavy, porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"¨). Porušení práva na zákonného soudce spatřuje v tom, že ve věci rozhodoval senát Nejvyššího soudu č. 33, ačkoliv byla vyrozuměna, že věc byla přidělena senátu č. 23. Stěžovatelka je dále přesvědčena, že jí byl odepřen přístup k soudu, jelikož řádně vymezila obligatorní náležitosti dovolání; stěžuje si, že dovolání bylo formalisticky odmítnuto pro vady, aniž by byla vyzvána k jejich odstranění.

Ústavní soud připojil spis Krajského soudu v Plzni sp. zn. 46 Nc 506/2013 a vyžádal si vyjádření Nejvyššího soudu, v němž bylo odkázáno na odůvodnění napadeného usnesení. Dále Ústavní soud vyžádal vyjádření předsedy občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, který vysvětlil, že prvotně byla věc přidělena do soudního oddělení č. 33 (jako spor z obecného závazkového vztahu), přičemž byla v souladu s rozvrhem práce převedena dne 24. 8. 2016 do senátu č. 23, neboť jde o spor z obchodního závazkového vztahu, o čemž byl zástupce stěžovatelky vyrozuměn.

V replice stěžovatelka uvedla, že o změně řádně vyrozuměna nebyla, nemohla se tak vyjádřit k obsazení senátu a vznést námitku podjatosti. Ve zbytku zopakovala svoji argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1; je však zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.

Ústavní soud se předně zabýval námitkou porušení práva na zákonného soudce. Z rozvrhu práce Nejvyššího soudu účinného v rozhodné době zjistil, že v nyní souzené věci byl příslušný rozhodovat senát Nejvyššího soudu č. 23, nikoliv senát č. 33, kterému byla věc původně chybně přidělena (tzv. "mylný zápis"), neboť šlo o spor z obchodního závazkového vztahu. Stěžovatelka byla o změně senátu řádně vyrozuměna dopisem dozorčí úřednice ze dne 24. 8. 2016, který byl téhož dne doručen do datové schránky jejího zástupce. Změnou senátu tak nebylo porušeno ústavní právo stěžovatelky na zákonného soudce, ale právě naopak - přesně v intencích rozvrhu práce bylo uvedené právo zajištěno, jak bylo Ústavním soudem ověřeno ze sběrného spisu. K podobným "mylným zápisům" dochází v obecné justici dnes a denně a rozvrhy práce na to musí pamatovat; důležité následně je, zda je podle rozvrhu práce mylný zápis napraven, což se přesně stalo v předmětné věci.

Dovolací soud rovněž nezatížil rozhodnutí přepjatým formalismem, odmítl-li dovolání bez předchozí výzvy. Dovolací soud nevyzývá podle § 243b o. s. ř. k odstranění vad dovolání a stěžovatelka mylně zaměňuje přepjatý formalismus soudu s omezující právní úpravou dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku (tedy výjimečného procesního institutu), která neumožňuje vyzvat účastníka řízení (ovšem povinně zastoupeného profesionálním poskytovatelem právních služeb) podle § 43 odst. 1 o. s. ř. k odstranění vady spočívající v nedostatečném vymezení podmínek přípustnosti dovolání.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Současně byl z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítnut akcesorický návrh na zrušení ustanovení zákona, který byl podán spolu s ústavní stížností a sdílí její osud. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 2017

Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.