IV. ÚS 571/17
IV.ÚS 571/17 ze dne 21. 3. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Václava Chadimy, zastoupeného Milanem Bláhou, advokátem se sídlem v Praze 9, Lánská 65, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2016, č. j. 30 Co 425/2016-66, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl usnesením ze dne 3. 8. 2016, č. j. 15 Nc 6863/2006-47, návrh stěžovatele (povinného) na částečné zastavení exekuce, vedené pro nezaplacenou částku 43 970 Kč, s odůvodněním, že plnění vymožená soudním exekutorem srážkami ze mzdy povinného na základě exekučního příkazu nejsou důvodem pro částečné zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. V rozsahu soudním exekutorem takto vymoženého plnění dochází totiž ke skončení exekuce ze zákona; částka se započte nejdříve na příslušenství, až následně na jistinu.

Městský soud v Praze rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 7. 12. 2016, č. j. 30 Co 425/2016-66, s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky pro zastavení exekuce, neboť je zřejmé, že jsou prováděny srážky ze mzdy stěžovatele, které plně dostačují k úhradě nákladů exekuce. Narůstající rozsah příslušenství vymáhané pohledávky je výlučně důsledkem porušení povinnosti stěžovatele zaplatit dlužnou pohledávku včas.

Proti napadenému rozhodnutí se stěžovatel brání ústavní stížností. Namítá zásah do práva na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; dále namítá porušení práva na účinný právní prostředek nápravy podle čl. 13 a zákaz zneužití práva podle čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení ústavních práv spatřuje v tom, že vymožené částky jsou započítávány nejdříve na příslušenství pohledávky, a následně až na jistinu. Tvrdí, že exekuce je v jeho případě likvidační a v rozporu s dobrými mravy, jelikož úroky z prodlení převyšují podstatně výši jistiny. Stěžovatel je přesvědčen, že exekučně vymáhaná částka je v jeho případě nesplnitelná a exekuce má být zastavena pro nemajetnost povinného.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je ochráncem ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a nikoli běžné zákonnosti. Nepřísluší mu přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, pokud nejsou v kolizi s některým ústavně zaručeným základním právem nebo svobodou účastníka řízení.

Žádná ústavně chráněná práva nebyla v předchozím řízení zjevně porušena. Stěžovatel se domáhá ochrany soukromého a rodinného života či práva na spravedlivý proces, nicméně z ústavní stížnosti nevyplývá, čím konkrétně měla být uvedená práva omezena či porušena; ústavně právní argumentace stěžovatele je v tomto ohledu nedostačující. Stěžovatel shledává porušení práva na spravedlivý proces v podstatě již v tom, že exekuční vymáhání nesplněných povinností je v právním řádu určitým způsobem nastaveno, přičemž ustanovení § 268 o. s. ř. vymezuje důvody zastavení exekuce jinak, než si stěžovatel přeje. Představy a přání stěžovatele, jakým způsobem má exekuce probíhat, ovšem nejsou důvodem pro její zastavení ani z nich nevyplývá porušení práva na spravedlivý proces. Obecné soudy správně uvedly, že vysoké úroky z prodlení narostly proto, že stěžovatel nezaplatil jistinu včas; navíc měl hned několik možností, jak nastalou situaci řešit a svým povinnostem dostát.

Bez ohledu na výše uvedené se ústavní stížnost týká výroku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, a jde tak o tzv. bagatelní věc, v níž není přípustné dovolání, tím spíše ústavní stížnost (viz např. usnesení ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. III. ÚS 405/04).

Ústavní soud proto stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2017

Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.