IV. ÚS 4926/12
IV.ÚS 4926/12 ze dne 10. 9. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti stěžovatelky Římskokatolické farnosti - děkanství u kostela sv. Mikuláše, České Budějovice 1, se sídlem U Černé věže 71/4, České Budějovice, zastoupené JUDr. Zlatuší Čaňovou, advokátkou Advokátní kanceláře se sídlem v Českých Budějovicích, Kněžská 11, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 570/2012-639 ze dne 25. 7. 2012 a rozsudku Okresního soudu v Prachaticích č. j. 2 C 93/2006-590 ze dne 6. 12. 2011 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na soudní ochranu, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, porušení vlastnického práva, jakož i porušení čl. 4 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.

2. Stěžovatelka obdržela dne 7. 11. 2012 od Pozemkového fondu České republiky, Krajského pracoviště pro Jihočeský kraj se sídlem v Českých Budějovicích (nyní Státní pozemkový úřad) sdělení o skutečnostech spojených s vynesení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 570/2012-639 ze dne 25. 7. 2012. Tímto rozsudkem krajský soud k odvolání, podaném Pozemkovým fondem České republiky proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích č. j. 2 C 93/2006-590 ze dne 6. 12. 2011, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prachaticích, kterým okresní soud stanovil Pozemkovému fondu České republiky povinnost uzavřít se žalobcem Františkem Haklem smlouvu o převodu pozemků, jejíž text byl uveden ve výroku I. tohoto rozsudku se specifikací převáděných pozemků.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyslovuje přesvědčení, že tyto převáděné pozemky náleží do původního majetku církve, jak je uvedeno v pozemkové knize katastrální obce Budweis, a vztahuje se na ně blokační ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. O výsledku řízení před obecnými soudy, v němž bylo rozhodnuto o převodu předmětných pozemků, a jehož stěžovatelka nebyla účastníkem, se stěžovatelka dověděla dodatečně dne 7. 11. 2012 až po vynesení potvrzujícího rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 7. 2012. K tomu stěžovatelka připomíná nález Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 30/95, podle něhož "skutečnost, že někdo nebyl účastníkem řízení, ve kterém bylo pravomocně rozhodnuto o jeho právech, nemá za následek nemožnost dovolat se práva soudní cestou včetně ústavní stížnosti". Vzhledem k tomu, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo zasaženo do stěžovatelčiných ústavně zaručených základních práv, stěžovatelka v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.
II.

4. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen přezkoumat její formální náležitosti a podmínky přípustnosti.

5. Dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

6. Jak Ústavní soud zjistil a jak uvedla i stěžovatelka v ústavní stížnosti, podal Pozemkový fond České republiky proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 570/2012-639 ze dne 25. 7. 2012 dovolání. Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl rozsudkem sp. zn. 28 Cdo 257/2013 ze dne 12. 3. 2013 (dostupný na www.nsoud.cz) tak, že zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 570/2012-639 ze dne 25. 7. 2012 a rovněž výroky I., III. a IV. rozsudku Okresního soudu v Prachaticích č. j. 2 C 93/2006-590 ze dne 6. 12. 2011 s tím, že se věc vrací k dalšímu řízení v uvedeném rozsahu Okresnímu soudu v Prachaticích. Uvedené rozhodnutí o dovolání Nejvyššího soudu, jímž byly zrušeny ústavní stížností napadené rozsudky, se ve svém důsledku dotýká i obsahu ústavní stížnosti.

7. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V uvedeném ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, jestliže náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná a příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit [srov. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79)]. Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména pak obecné justice (srov. čl. 4 Ústavy).

8. Nezbylo proto než ústavní stížnost jakožto návrh nepřípustný odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. září 2013

Michaela Židlická, v. r. soudkyně zpravodajka



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.