IV. ÚS 485/17
IV.ÚS 485/17 ze dne 13. 4. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 13. dubna 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Ing. Michala Dřeva, zastoupeného Mgr. Filipem Macháčkem, advokátem, se sídlem Ruská 614/42, 101 00 Praha 10, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Okresním soudem v Jihlavě dne 1. února 2017 č. j. 11 Nt 1104/2017-15, návrhu na vydání zákazu Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje, odboru hospodářské kriminality, službě kriminální policie a vyšetřování České Budějovice, v pokračování v porušování základních práv stěžovatele, a návrhu na přikázání obnovení stavu před porušením základních práv a svobod stěžovatele, za účasti 1) Okresního soudu v Jihlavě, 2) Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky v Jihlavě a 3) Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, odboru hospodářské kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování České Budějovice, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Ústavní soud obdržel dne 15. února 2017 návrh ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se Ing. Michal Dřevo (dále jen "obviněný" nebo "stěžovatel") domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního příkazu k domovní prohlídce, jakož i vyslovení zákazu pokračovat v porušování jeho základních práv ze strany Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, odboru hospodářské kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování České Budějovice (dále jen "policejní orgán") a přikázání obnovy stavu před tvrzeným porušením základních práv stěžovatele. Stěžovatel má za to, že vydáním příkazu k domovní prohlídce a jeho následnou realizací došlo k zásahu do jeho ústavně zaručeného základního práva na ochranu vlastnictví ve smyslu článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a k porušení práva na ochranu obydlí dle článku 12 odst. 1 Listiny a článku 8 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného příkazu k domovní prohlídce vydaného Okresním soudem v Jihlavě (dále jen "okresní soud") dne 1. února 2017 č. j. 11 Nt 1104/2017-15 (dále jen "příkaz k domovní prohlídce"), se podává, že okresní soud nařídil prohlídku blíže specifikovaného průmyslového objektu a všech prostor k němu náležejících, včetně přiléhající pozemkové parcely, nacházejících se v obci V., s tím, že v uvedeném průmyslovém objektu má obviněný hlášen trvalý pobyt, pročež není vyloučené, že zde má vyhrazený prostor k osobnímu užívání a bydlení, jenž však není - s ohledem na rozsáhlost uvedeného objektu - možné blíže určit. Současně okresní soud nařídil i prohlídku blíže určené stavby - rodinného domu, včetně všech prostor k této stavbě náležejících, spolu s přiléhající parcelou a na ní stojící garáží, jež se nacházejí v obci K. Nařízení domovní prohlídky okresní soud odůvodnil tím, že existuje důvodné podezření, že v uvedených prostorách a v jejich příslušenství se nacházejí věci důležité pro trestní řízení - mimo jiné počítačové zařízení obviněného, v němž má být uložena "upravená" verze účetních dokladů - dále účetnictví obchodních společností PRAGOMETAL, spol. s r. o., EKOBAL s. r. o. a Otín Green Power s. r. o., případně jiné účetní podklady, podklady sloužící pro ovlivňování svědků či zatajované důkazy týkající se "nedostavěnosti" fotovoltaické elektrárny Otín. Při nařízení domovní prohlídky okresní soud vycházel (mimo jiné) i z obsahu provedených odposlechů, jejichž částečný přepis je součástí odůvodnění příkazu k domovní prohlídce. Na tomto základu okresní soud uzavřel, že provedení domovní prohlídky představuje jedinou reálnou možnost, jak zajistit uvedené věci důležité pro trestní řízení, neboť bez aktivní činnosti orgánů činných v trestním řízení je obviněný schopen postupně změnit stěžejní účetní doklady, ovlivnit důležité svědky a případně jinak mařit řádné vedení vyšetřování dané trestní věci. Z těchto důvodů okresní soud zároveň označil domovní prohlídku za neodkladný a neopakovatelný úkon ve smyslu § 160 odst. 4 tr. řádu.

Domovní prohlídka (respektive prohlídky - v obci V. a v obci K.) proběhly dne 7. února 2017 a byly o nich policejním orgánem pořízeny protokoly z téhož dne sp. zn. KRPC-49320-/TČ-2014-020080 (dále jen "protokoly"). V průběhu domovních prohlídek došlo k vydání a odnětí věcí, jejichž seznam je součástí protokolů.

III.

Stěžovatel v podané ústavní stížnosti namítá, že k provedení domovní prohlídky nebyly splněny veškeré zákonem stanovené podmínky, pročež by obecné soudy k takto získaným důkazům neměly přihlížet. Dále je stěžovatel přesvědčen, že situace, kdy obecný soud připustí, aby příkaz k domovní prohlídce byl založen na nepravdivých skutečnostech, představuje porušení článku 12 Listiny. Nebyl-li přitom dán legitimní důvod k nařízení domovní prohlídky, je dle stěžovatele nutné vyloučit i legitimitu zajištění věcí, které byly při prohlídce vydány, popřípadě odňaty. Dle stěžovatele okresní soud nedostál ani požadavkům formulovaným v judikatuře Ústavního soudu stran odůvodnění příkazu k domovní prohlídce.

Následně stěžovatel uvádí, že současně s návrhem na vydání příkazu k domovní prohlídce podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky v Jihlavě návrh na vzetí stěžovatele do vazby, jenž měl být odůvodněn "zcela shodně jako návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce." O návrhu na vzetí stěžovatele do vazby Okresní soud v Jihlavě rozhodl usnesením ze dne 9. února 2017 sp. zn. 11 Nt 203/2017 tak, že stěžovatele ze zadržení propustil. Dle stěžovatele měl soud ve vazebním zasedání - na rozdíl od okresního soudu, jenž vydal napadený příkaz k domovní prohlídce - jako prvý skutečně přezkoumávat provedené odposlechy, resp. zda se tvrzení obsažená v návrhu státního zástupce na vzetí stěžovatele do vazby a v návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce "zakládají na pravdě". V tomto směru také stěžovatel v ústavní stížnosti poskytl k jednotlivým telefonickým hovorům své vysvětlení.

Stěžovatel dále namítá, že již před započetím domovní prohlídky policejní orgán měl obdržet vše, co v rámci výzvy k vydání věci požadoval - následnou prohlídku proto stěžovatel považuje za nezákonnou. Tvrzení policejního orgánu, že v prohlídce bylo pokračováno proto, že byla dána důvodná obava, že stěžovatel nevydal všechny požadované věci, označuje stěžovatel za neodůvodněné. V napadeném příkazu k domovní prohlídce nebyl prý ani blíže vymezen okruh věcí, jež měly být v rámci prohlídky zajištěny.

Dle stěžovatele rovněž nemůže obstát ani odůvodnění úkonu jako neodkladného a neopakovatelného, jelikož výzvu k vydání účetních dokladů ze dne 24. února 2016, dne 26. dubna 2016 uposlechl, přesto však k domovní prohlídce došlo - deset měsíců po vydání požadovaných účetních dokladů. Závěrem stěžovatel uvádí, že jeho spoutání po celou dobu trvání domovní prohlídky vykazuje znaky ponižujícího zacházení ve smyslu článku 7 odst. 2 Listiny.
IV.

Poté, co Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas osobou oprávněnou a splňuje také ostatní zákonné požadavky, přezkoumal napadený příkaz k domovní prohlídce, načež dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není však součástí soustavy obecných soudů (článek 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Do jejich rozhodovací činnosti je tak Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl natolik extrémní, že by překročil meze ústavnosti (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 8. července 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu, na stránce http://nalus.usoud.cz/).

Usnesením ze dne 14. března 2017 sp. zn. I. ÚS 484/17, Ústavní soud odmítl - jako návrh zjevně neopodstatněný - ústavní stížnost téhož stěžovatele, směřující proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Okresním soudem v Jihlavě dne 1. února 2017 č. j. 11 Nt 1105/2017-12, v téže trestní věci.

Ústavní soud v označeném rozhodnutí uvedl, že jeho zdrženlivý postup vůči případným zásahům do činnosti orgánů veřejné moci, který se omezuje toliko na případy flagrantního porušení základních práv a svobod stěžovatele, se uplatní i stran institutu domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků. Je přitom nutné mít na paměti, že nadměrné formalizování počátečního stadia trestního řízení může znemožnit dosažení kýženého cíle celého trestního řízení, což však na druhou stranu vyvažují přísné požadavky kladené na detailnost a preciznost příslušného rozhodnutí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne sp. zn. I. ÚS 3279/13).

Stěžovatel ve věci vedené před Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 484/17 snášel obsahově shodné námitky, jaké uplatňuje i nyní, když se domáhá zrušení příkazu k domovní prohlídce. S těmito námitkami se Ústavní soud již jednou zcela vypořádal, pročež jejich opětovnou rekapitulaci nepovažuje za přínosnou a plně na odůvodnění rozhodnutí ve věci sp. zn. I. ÚS 484/17 odkazuje.

Napadený příkaz k domovní prohlídce je řádně odůvodněn, vyplývá z něj, v jakých prostorech mají být domovní prohlídky provedeny, co bylo předmětem zájmu policejního orgánu - jaké věci důležité pro trestní řízení se v těchto prostorách měly nacházet, jakož i okolnosti na jejichž základu dospěl okresní soud k důvodnému podezření, že tyto věci se nacházejí v uvedených prostorách. Samotný fakt, že odůvodnění příkazu k domovní prohlídce obsahuje pasáže shodné s návrhem státního zástupce (či s podnětem policejního orgánu) k vydání příkazu, nemá žádnou ústavněprávní relevanci, nejde totiž o vadu, která by stěžovatele zkrátila v jeho ústavně zaručených právech (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. ledna 2017 sp. zn. IV. ÚS 516/16). Rovněž důvody označení domovní prohlídky za neodkladný a neopakovatelný úkon se z odůvodnění napadeného příkazu dostatečně srozumitelně a jasně podávají; ostatně i touto námitkou - stejně jako výhradami proti délce spoutání stěžovatele v průběhu domovních prohlídek a monitorováním rozhovoru mezi stěžovatelem a Mgr. Filipem Macháčkem - se Ústavní soud zabýval v usnesení sp. zn. I. ÚS 484/17.

Namítá-li stěžovatel, že v napadeném příkazu k domovní prohlídce nebyl vymezen okruh věcí, jež měly být v rámci prohlídky zajištěny, Ústavní soud považuje za vhodné připomenout, že "ani v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám, ani v případě postupu dle § 78 odst. 1 tr. řádu nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i kautel práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci následně konkretizovány v pořízených protokolech dle § 85 odst. 3 ve spojení s § 79 odst. 5 tr. řádu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést toliko určité kategorie věcí, resp. důkazů. Stejně tak nelze v dané fázi řízení s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností a lze vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná" (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. prosince 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07 a ze dne 28. února 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07).

Zbývá dodat, že jestliže ústavněprávní konformita napadeného příkazu k domovní prohlídce nebyla relevantně zpochybněna, je tentýž závěr nezbytné vztáhnout i k postupu policejního orgánu, pakliže jednal v souladu s tímto příkazem. Proto požadavek, aby Ústavní soud policejnímu orgánu uložil obnovit stav před porušením jeho základních práv, resp. vydal zajištěné věci, nemůže být opodstatněný. (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1906/16, sp. zn. II. ÚS 1919/16, či sp. zn. IV. ÚS 516/16).

Protože Ústavní soud neshledal ve vydaném příkazu k domovní prohlídce a následném postupu policejního orgánu žádný protiprávní zásah do stěžovatelových základních práv, nebyl ani dán důvod ke kasačnímu zásahu, a proto podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. dubna 2017

Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.