IV. ÚS 452/13
IV.ÚS 452/13 ze dne 16. 10. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ihora Khymchuka, právně zastoupeného JUDr. Ing. Janem Kopřivou, Ph.D., advokátem se sídlem advokátní kanceláře Brno, Zahradnická 6, směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 3. července 2012, č.j. OAM-5514-5/DV-2012, a Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 22. listopadu 2012, č.j. MV-100722-4/SO-2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 1 odstavci 1 Ústavy a dále v čl. 2 odstavci 2, v čl. 36 odstavci 1 ve spojení s čl. 42 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR, nebylo stěžovateli uděleno dlouhodobé vízum. Následně Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců nově posoudila důvody a shledala, že je dán důvod pro neudělení dlouhodobého víza.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že ministerstvo zamítlo jeho žádost o dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání na základě nesprávně vyvozených závěrů z účetní závěrky za rok 2010, z níž dovodilo průměrnou měsíční mzdu 3.233,- Kč, tedy částku nižší než je minimální mzda. Schopnosti zaměstnavatele tedy nezajištují dostatečný příjem a existuje riziko, že náklady ponese Česká republika. Správní orgány si nezajistily pro své rozhodnutí dostatek informací, například již ministerstvo nesprávně uvedlo, že nebyla řádně založena účetní závěrka za rok 2011 v obchodním rejstříku. Na základě nesprávných a nedostatečných skutkových zjištění rozhodly o neudělení víza postupem zkracujícím stěžovatele v jeho zaručených právech. S ohledem na to navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisem Odboru azylové a migrační politiky Ostrava č.j. OAM-5514/DV-2012, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není ani běžnou třetí instancí a neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje provedená hodnocení svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup ve správním a v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a posléze pak obecných soudů; z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v "extrémním nesouladu", a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní, resp. není-li naopak zatížen "libovůlí".

Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost. Neshledal však, že by postup správních orgánů skýtal vady, které mu stěžovatel přisuzuje. Správní orgány v tomto řízení o nenárokovém požadavku stěžovatele posoudily okolnosti případu, a po porovnání zájmů České republiky a zájmů stěžovatele dospěly k zamítavému rozhodnutí. V řízení přitom nepřekročily pravomoci, které jsou jim limitovány čl. 2 odstavcem 2 Listiny, respektive čl. 2 odstavcem 3 Ústavy, ve spojení s čl. 1 odstavcem 1 Ústavy.

V ústavní stížnosti nebyly předloženy ani žádné argumenty, které by svědčily o zásahu do zaručených práv stěžovatele. Správní rozhodnutí byla dostatečně odůvodněna a Ústavní soud tvrzený zásah neshledal.

Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení správních orgánů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2013

Michaela Židlická v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.