IV. ÚS 4272/16
IV.ÚS 4272/16 ze dne 25. 4. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti plk. Ing. Jana Petržílka, MBA, zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti nečinnosti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, ve věci vedené pod sp. zn. 0 SV 27/2013, a Městského státního zastupitelství v Praze, ve věci vedené pod sp. zn. 2 KZV 52/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá vyslovení nezákonnosti postupu státních zastupitelství, neboť má za to, že jejich nečinností je porušeno jeho právo na projednání věci bez zbytečných průtahů zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 31. října 2013 bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro trestný čin ohrožení utajované informace podle § 106 odst. 1 a 2 písm. b) a c) trestního zákona, v jednočinném souběhu s trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. c) trestního zákona. S ohledem na ochranu utajovaných skutečností probíhalo stíhání od počátku v režimu "důvěrné". Dne 22. listopadu 2013 si vyšetřující státní zástupce vyžádal od Kriminalistického ústavu Praha (dále jen "ústav") znalecký posudek na analýzu dat a prozkoumání nosičů, získaných při domovní prohlídce, s termínem do 31. ledna 2014. Opatřením ze dne 1. července 2015 byl přibrán jiný soudní znalec a k vyhotovení posudku mu byla stanovena lhůta do 30. ledna 2016. Tento znalec navrhl s ohledem na rozsah a zabezpečení souborů heslem přibrání kryptologa, který by prozkoumal nepřístupná data. Vyšetřující státní zástupce požadavku vyhověl a dalšímu znalci stanovil lhůtu pro podání posudku do 31. května 2016.

Stěžovatel uvádí, že již v roce 2014 se obrátil se stížností na průtahy na dozorové státní zastupitelství (Městské státní zastupitelství v Praze), které odkázalo na objektivní okolnosti případu - současně však prodlení ústavu uznalo. Se stížností na průtahy se stěžovatel obrátil i na ředitele ústavu, který odkázal na náročnost zadaného znaleckého zkoumání. Znalec je povinen vykonávat svoji činnost řádně a ve stanovené lhůtě, v opačném případě může spáchat správní delikt (§ 25b odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů) - teprve dne 21. ledna 2016 byl však ústavem zpracován znalecký posudek, ale ne úplný - část úkolu státní zastupitelství výše zmíněnými opatřeními svěřilo jiným znalcům. Posudek prvního znalce byl vyhotoven dne 11. května 2016, státní zastupitelství jej vyzvalo k doplnění, ke dni podání ústavní stížnosti však posudek doplněn nebyl. Podle stěžovatele tak doposud nebyl podán znalecký posudek zadaný ústavu, jenž měl být vypracovaný již do 31. ledna 2014.

Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že jeho dřívější stížnost proti průtahům odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. února 2016, sp. zn. II. ÚS 1890/15, s tím, že znalecký posudek již byl vyhotoven. Nebylo však vzato v úvahu, že část zajištěných stop, původně posuzovaná ústavem, byla postoupena jinému znalci, nadto Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 dne 30. března 2016 rozšířilo okruh otázek pro znalce a přibralo dalšího znalce - kryptologa.

K ústavní stížnosti se na základě výzvy vyjádřil státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze. Uvedl, že si je vědom délky řízení i neblahých dopadů, které tato doba má na efektivnost řízení a "výkon spravedlnosti", je však přesvědčen, že pro délku řízení existují objektivní okolnosti. Při nakládání s některými nosiči důkazů v příslušném stupni utajení podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, nelze vytýkat orgánům činným v trestním řízení úmyslnou nečinnost. Státní zástupce dále uvádí, že prozkoumání nosičů informací od počátku naráželo na technické potíže, dešifrování a prolomení přístupových hesel ohromného množství dat, přičemž se ukázalo, že personální ani technologická kapacita znaleckého ústavu nedostačuje. Dozorový státní zástupce oslovil ředitele ústavu, který mu uvedené okolnosti popsal, poukázal na technologickou i softwarovou zastaralost, která vedla k výběrovému řízení na pořízení nezbytného velkokapacitního úložiště. Znaleckým zkoumáním pak byly mimo údaje k šetřené věci nalezeny i soubory svědčící o jiné trestné činnosti a digitální nosič, který Bezpečnostní informační služba klasifikovala pro stupeň "přísně tajné" - přitom ústav nemá dostatek prostoru a techniky umožňující práci s utajovanými informacemi ve vyšším stupni utajení. Uvedené okolnosti a s tím spojené zákonné postupy vedly k dalšímu prodlení; věc byla také předložena Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze s návrhem na odnětí a přikázání věci k zajištění řádného výkonu dozoru v předmětném řízení. Po zjištění neschopnosti znaleckého ústavu podat posudek plně v souladu s požadavky vyšetřovatele byl přizván i kryptolog, neboť stěžovatel neposkytl přes verbální ochotu požadovanou součinnost. Naposledy bylo k analýze dat a vypracování znaleckého posudku přibráno pracoviště Odboru kriminalistické techniky a expertíz Vojenské policie, jemuž poskytl prostory ke zpracování posudku Národní bezpečnostní úřad. Termín zpracování znaleckého posudku je stanoven na 30. dubna 2017.

K ústavní stížnosti se vyjádřil také státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, který odkázal na vyjádření dozorového státního zástupce a uvedl, že vedení věci převzal po zesnulé státní zástupkyni, která nezaložila komunikaci s ředitelem ústavu do vyšetřovacího spisu, ale do deníku vyšetřovatele - zjevně však nešlo o úmysl spis řádně nevést. Dále uvedl státní zástupce, že obtíže při znaleckém zkoumání opakovaně stěžovateli sděloval, stížnostní námitky považuje za irelevantní, neboť k nedůvodnému prodlužování délky vyšetřování nedošlo.

Stěžovateli byla vyjádření zaslána k replice, do dnešního dne však žádná reakce stěžovatele nebyla Ústavnímu soudu doručena.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a vyjádřeními účastníků, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud především vychází ze skutečnosti, že ve věci byla již dříve podána ústavní stížnost, v níž stěžovatel namítal průtahy v řízení spjaté s nevypracováním znaleckého posudku ústavem ve lhůtě, kterou vyšetřující státní zástupce stanovil. Stěžovatel, nespokojen s plynutím nadále bezvýsledného řízení, i poté, co Ústavní soud vydal dne 16. února 2016 odmítavé usnesení (sp. zn. II. ÚS 1890/15), svoji stížnost zopakoval.

Právo na projednání věci bez zbytečných průtahů upravuje trestní řád v § 2 odst. 4. Podle tohoto ustanovení musí být trestní věci projednány urychleně a bez zbytečných průtahů; účelem je především efektivnost řízení. Trestní stíhání přináší nejistotu zejména na straně obviněného a odvozeně pak na jeho okolí. Průtahy při vyšetřování mohou vést k nenapravitelnému zhoršení situace obviněného (například jeho zdravotního stavu), nepřiměřené dehonestaci nebo ke hmotným škodám. Včasné objasnění a rozhodnutí věci má pak vliv i na společnost - vědomí rychlého a efektivního stíhané trestné činnosti zvyšuje důvěru v orgány činné v trestním řízení, demokratická pravidla státu a vnímání vztahu viny a trestu.

Jak je zřejmé, státní zástupci v projednávané věci učinili viditelné kroky. Znalecký posudek zadaný ústavu byl vypracován a předán státnímu zástupci ještě před rozhodnutím o předchozí ústavní stížnosti. Pro komplikovanost věci však byly zadány další znalecké posudky, které měly doplnit ústavní znalecký posudek. Zadání dalších znaleckých posudků není možné bez dalšího považovat za nedůvodné protahování lhůty uložené k vypracování původního znaleckého posudku jen proto, že byly zkoumány stejné nosiče dat - podstatnou okolností je zde právě existence utajovaných skutečností vyššího stupně ochrany. Není přitom bez souvislosti, že šetřená trestná činnost stěžovatele se týká ohrožení utajované informace a zneužívání pravomoci veřejného činitele; proto je zabezpečení zkoumaných dat podstatné a objektivně nutné. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že základem závadného postupu byla nedůvodná nečinnost ústavu, a proto se v této věci již obrátil na Ministerstvo spravedlnosti s podnětem na zahájení řízení o správním deliktu. Aniž by stěžovatel vyčkal výsledku řízení o údajném správním deliktu, označuje postup ústavu (dalších přibraných znalců) za nezákonný.

Ústavní nezjistil nedůvodnou nečinnost státních zastupitelství a průtahy v řízení. Je zřejmé, že dlouhého trvání jsou si státní zástupci vědomi a objektivně se snaží dosáhnout účelu efektivního trestního řízení. Proto Ústavní soud nepovažuje postup Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 a Městského státního zastupitelství v Praze za zásah do práva na projednání bez zbytečných průtahů zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2017

Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.