IV. ÚS 404/04
IV.ÚS 404/04 ze dne 18. 1. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


IV.ÚS 404/04

Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti K. N., zastoupeného JUDr. A. K., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 4 T 11/2002-71, ze dne 31. 10. 2002, a usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 9 To 194/2003, ze dne 25. 6. 2003, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se svou podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.

Jak stěžovatel uvádí v ústavní stížnosti, v záhlaví označeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 byl uznán vinným ze spáchání trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. z. formou spolupachatelství a pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. z. Odvolání podané proti tomuto rozsudku však Městský soud v Praze shora označeným usnesením zamítl. Stěžovatel pak podal k rukám ministra spravedlnosti podnět ke stížnosti pro porušení zákona a ministr spravedlnosti následně podáním ze dne 14. 6. 2004 podal ve prospěch stěžovatele stížnost pro porušení zákona k Nejvyššímu soudu ČR, která však byla usnesením Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 4 Tz 122/2004, ze dne 31. 8. 2004, zamítnuta. Zamítavé usnesení Nejvyššího soudu ČR bylo obhájci stěžovatele doručeno dne 29. 9. 2004 a stěžovatel od doručení tohoto rozhodnutí odvozuje počátek běhu lhůty 60 dnů pro podání ústavní stížnosti. V posuzované ústavní stížnosti stěžovatel napadá rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze, kterým vytýká nesprávné hodnocení důkazů a neúplné dokazování, v jejichž důsledku byl nedostatečně zjištěn skutkový stav věci a porušen tak zákon v neprospěch stěžovatele, neboť podle stěžovatelova názoru nebyla v jeho případě naplněna skutková podstata žádného trestného činu. Stěžovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny formální náležitosti návrhu. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a navazujícího § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu pak lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené ustanovení specifikuje, že takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti za takový mimořádný opravný prostředek považuje i jím podaný podnět ke stížnosti pro porušení zákona, kdy od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a následně ministrem spravedlnosti podané stížnosti pro porušení zákona stěžovatel odvozuje počátek běhu šedesátidenní lhůty pro podání ústavní stížnosti.

Podle již ustálené judikatury Ústavního soudu, na níž lze v dané věci odkázat (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 124/93, viz Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 2, str. 203, nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 9/94, publ. tamtéž, sv. 2, str. 219), nelze podnět ke stížnosti pro porušení zákona považovat za mimořádný opravný prostředek ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Jak ostatně plyne z ustanovení § 266 odst. 1 tr. ř., jde o procesní prostředek, který náleží ministru spravedlnosti proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon, nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení. Je to tudíž opravný prostředek, který může fakultativně podat orgán státu zákonem k tomu určený a pověřený proti pravomocným rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení, jimiž byl porušen zákon. Nejde tedy o opravný prostředek, který je oprávněn podat stěžovatel. Podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona je proto možno považovat, jak vyslovil již Ústavní soud ve shora zmíněných rozhodnutích, toliko za informaci subjektům, oprávněným k podání stížnosti pro porušení zákona, která tak nezakládá zákonem stanovené právní důsledky ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, tj. nemá vliv na počátek běhu lhůty k podání ústavní stížnosti.

V petitu ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje zrušení napadených rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Tímto rozhodnutím o posledním procesním prostředku je v posuzované věci z hlediska petitu ústavní stížnosti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 9 To 194/2003, ze dne 25. 6. 2003, které bylo stěžovateli doručeno dne 26. 8. 2003. Ústavní stížnost podaná stěžovatelem k poštovní přepravě na poště Praha 49 pod R 023934 dne 19. 11. 2004 je tedy ve vztahu k oběma ústavní stížností napadeným rozhodnutím obecných soudů podána po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Ústavní soud proto, aniž se zabýval meritem věci, podaný návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. 1. 2005

JUDr. Michaela Židlická soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.