IV. ÚS 4028/16
IV.ÚS 4028/16 ze dne 15. 6. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 15. června 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti 1. Lubomíra Hrušky a 2. Františka Hrušky, společně zastoupených JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem, se sídlem Zahradnická 140, 261 01 Příbram, proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 1. září 2016 č. j. 6 C 407/2015-42, za účasti Okresního soudu Praha-západ, jako účastníka řízení, a za účasti obchodní společnosti EVRAZ NIKOM, a. s., se sídlem Pražská 900, 252 10 Mníšek pod Brdy, IČ 46356711, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Ústavní soud obdržel dne 8. prosince 2016 návrh ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se Lubomír a František Hruškovi (dále jen "stěžovatelé" nebo "žalobci") domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ, neboť mají za to, že jím bylo zasaženo do jejich ústavně zaručených základních práv. Stěžovatelé konkrétně namítají porušení práva vlastnit majetek ve smyslu článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1, 2 Listiny.

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že před Okresním soudem Praha-západ probíhal pod sp. zn. 6 C 407/2015 občanskoprávní spor mezi stěžovateli (žalobci) a obchodní společností EVRAZ NIKOM, a. s. (žalovanou), o zaplacení částky 3 780 Kč s příslušenstvím, představující nárok z bezdůvodného obohacení. Žalovaná se měla na úkor žalobců bezdůvodně obohatit tím, že užívala pozemek parc. č. X1, o celkové výměře 7 m2, nacházející se v katastrálním území Mníšek pod Brdy, v obci Mníšek pod Brdy, zapsaný na listu vlastnictví č. X2, který je v podílovém spoluvlastnictví žalobců (dále jen "pozemek"), aniž by žalobcům za užívání tohoto pozemku poskytla jakékoliv finanční protiplnění.

Rozsudkem ze dne 1. září 2016 č. j. 6 C 407/2015-42, Okresní soud Praha-západ (dále také jen "okresní soud") žalobu co do zaplacení 2 520 Kč zamítl, ohledně části týkající se zaplacení 1 260 Kč z důvodu částečného zpětvzetí žaloby řízení zastavil a uložil žalobcům zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 6 685 Kč.

Protože označeným rozsudkem okresní soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, nebylo v této věci ze zákona (§ 202 odst. 2 o. s. ř.) přípustné odvolání proti napadenému rozhodnutí.

III.

Stěžovatelé v podané ústavní stížnosti nejprve popisují dosavadní majetkové spory s žalovanou. Ve zbývajícím rozsahu brojí proti závěru okresního soudu o výši obvyklého nájemného za užívání daného pozemku, od níž se odvíjí i stanovení výše bezdůvodného obohacení na straně žalované. Při určení výše obvyklého nájemného okresní soud vyšel ze znaleckého posudku obchodní společnosti YBN CONSULT - Znalecký ústav s. r. o., IČ 25614274, podle něhož výše obvyklého nájemného činila v případě pozemku stěžovatelů 21 Kč za jeden metr čtverečný ročně. Stěžovatelé nesouhlasí s metodou užitou ve znaleckém posudku k určení výše obvyklého nájemného. Argumentují tím, že jiným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 25. března 1999 č. j. 9 C 1303/94-183, bylo k jiným pozemkům stěžovatelů (sousedícím s pozemkem, o který jde v této věci) zřízeno věcné břemeno a stanovena úhrada za jeho zřízení ve výši 30 Kč za jeden metr čtverečný ročně.

Stěžovatelé se domnívají, že již samotný fakt, že za zřízení věcného břemene stanovil okresní soud v roce 1999 úhradu ve výši 30 Kč za jeden metr čtverečný ročně, svědčí o nesprávnosti napadeného rozhodnutí okresního soudu v meritu věci. Postupem okresního soudu tak byli žalobci údajně poškozeni na svých právech "ve formě objektivního zjištění obecné ceny nájemného nebo bezdůvodného obohacení".
IV.

Poté, co Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas osobami oprávněnými a splňuje také ostatní zákonné požadavky, přezkoumal napadené rozhodnutí, načež dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není však součástí soustavy obecných soudů (článek 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Do jejich rozhodovací činnosti je tak Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl natolik extrémní, že by překročil meze ústavnosti (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 8. července 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu, na stránce http://nalus.usoud.cz/).

Současně Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutím ve věcech tzv. objektivně bagatelního významu z důvodu zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, které není již z kvalitativního hlediska obecně schopno založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. října 2009 sp. zn. II. ÚS 2538/09, či ze dne 19. září 2011 sp. zn. IV. ÚS 2497/11); případný zásah uplatňuje pouze v případech extrémního vybočení obecných soudů ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. června 2008 sp. zn. III. ÚS 2612/07 a další rozhodnutí v něm citovaná).

Předmětem řízení před Ústavním soudem je částka 2 520 Kč s příslušenstvím; Ústavní soud dodává, že stěžovatelé nijak nebrojí proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (k mezím ústavněprávního přezkumu výroku o nákladech řízení srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. května 2017 sp. zn. IV. ÚS 1076/17). Žalovaná již v průběhu řízení před okresním soudem stěžovatelům uhradila 300 Kč, což odpovídá výši obvyklého nájemného za žalované období určeného na základě znaleckého posudku obchodní společnosti YBN CONSULT - Znalecký ústav s. r. o.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů s tím, jak okresní soud posoudil otázku výše obvyklého nájemného, jakožto kritéria pro určení výše bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalovaná stěžovatelům již vydala bezdůvodné obohacení ve výši 300 Kč. Ústavní soud považuje částku 2 520 Kč v poměrech projednávané věci za zcela evidentně bagatelní.

Aniž by hodnotil "podústavní" správnost konfrontovaného právního závěru okresního soudu, pokládá Ústavní soud za adekvátní omezit se na sdělení, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí nespatřuje žádný kvalifikovaný exces či libovůli, jež by odůvodnily jeho potenciální zásah i v případě věci objektivně bagatelního významu.

Na tomto místě je třeba odkázat na klasickou zásadu římského práva minima non curat praetor, jejímž smyslem je zabránit tomu, aby vrcholné státní orgány, mezi něž Ústavní soud patří, byly odváděny od plnění skutečně závažných úkolů, k jejichž řešení jsou ústavně určeny. Odporuje smyslu ústavního soudnictví, aby přezkum tzv. bagatelních věcí byl přesouván do řízení před Ústavním soudem.

Zároveň lze dodat, že posouzení bagatelnosti věci není v řízení před Ústavním soudem určeno žádnou pevnou hranicí peněžní částky, která je předmětem sporu a je ji třeba posuzovat individuálně v kontextu intenzity tvrzeného porušení základních práv.

Z těchto důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. června 2017

Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.