IV. ÚS 379/04
IV.ÚS 379/04 ze dne 22. 11. 2004


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud České republiky rozhodl dne 22. listopadu 2004 v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti P. F., zastoupeného JUDr. E. D. advokátkou proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2004, č. j. 13 To 49/2004 - 133, a proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 12. 1. 2004, č. j. 1 T 395/2003 - 96,

t a k t o :

Ústavní stížnost s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť se domnívá, že obecné soudy v trestním řízení vedeném proti němu porušily jeho ústavně zaručená práva ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1, odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Výše citovaným usnesením krajského soudu bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti v záhlaví citovanému rozsudku soudu nalézacího, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti tvrdí, že odvolací soud při rozhodování o odvolání nerespektoval kogentní pravidla stanovující postup, kterým je možné provést rekognici dle § 104a tr. ř. Dle jeho názoru závěry odvolacího soudu postrádají vnitřní logiku, přičemž jeho vina nebyla bez jakýchkoli důvodných pochybností prokázána, a proto došlo k nepřiměřenému nesouladu mezi zjištěným skutkovým stavem a právními závěry z tohoto stavu dovozenými. Namítá dále, že nahrazení nezákonně provedené rekognice z přípravného řízení dodatečným "znovupoznáním" jeho osoby poškozenou při jejím výslechu v rámci veřejného zasedání o odvolání je procesně nepřípustný způsob získání informace o ztotožnění pachatele. Závěrem navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví citovaná rozhodnutí vzhledem k tomu, že postup orgánů činných v trestním řízení je v rozporu s ustanovením čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR a dále i čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1, odst. 2 Úmluvy.

Než Ústavní soud přistoupil k posouzení důvodnosti ústavní stížnosti, zabýval se otázkou její přípustnosti za situace, kdy stěžovatel v podání uvádí, že současně s ústavní stížností podává ministru spravedlnosti podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. Vzhledem k ustálené praxi Ústavního soudu, která odmítá považovat podnět ke stížnosti pro porušení zákona za prostředek k ochraně práv ve smyslu zákona o Ústavním soudu (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 9/94, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 2, Praha, C. H. Beck 1995, str. 219 nebo nález ve věci sp.zn. II. ÚS 101/95, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4, Praha, C. H. Beck 1996, str. 263), nezbývá než konstatovat, že ústavní stížnost stěžovatele je přípustná a dále že splňuje všechny formální náležitosti podání dle zákona o Ústavním soudu.

Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Jako takový není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout právě tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.

Namítá-li stěžovatel v ústavní stížnosti porušení práva na spravedlivý proces, konkrétně porušení čl. 36 odst.1 Listiny a čl. 6 odst. 1, odst. 2 Úmluvy, Ústavní soud shledal, že k takovému zásahu nedošlo.

Rozsah práva na spravedlivý proces zakotvený nejen v těchto ustanoveních Listiny a Úmluvy nelze vykládat tak, že zde existuje právo jednotlivce na rozhodnutí v jeho prospěch. Tato ustanovení garantují právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného a spravedlivého soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Stěžovatel své tvrzení o zásahu do jeho základních práv opírá především o fakta týkající se hodnocení důkazů v proběhnuvším trestním řízení proti němu vedeném. K tomu Ústavní soud uvádí, že se může zabývat hodnocením důkazů obecným soudem jen tehdy, zjistí-li, že soud postupoval libovolně, tj. že jeho závěry jsou zjevně neudržitelné ve vztahu ke skutkovým zjištěním, nebo že významně porušil procesní principy obsažené v ústavním pořádku nebo jde o rozhodnutí očividně nespravedlivé. Ústavnímu soudu proto nepřísluší přehodnocovat důkazy a jejich provádění obecným soudem, pokud byly v řízení respektovány kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů.

Ústavní soud po prostudování napadených rozhodnutí konstatuje, že pokud nalézací soud pochybil v hlavním líčení, byl tento nedostatek zhojen v řízení o odvolání soudem II. stupně. Ten nejenže provedl dodatečný důkaz výslechem poškozené, ale v odůvodnění svého rozhodnutí se vyjádřil ke všem námitkám stěžovatele a své závěry stran jeho viny přesvědčivě zdůvodnil, přičemž vycházel nejen z tohoto dodatečně provedeného důkazu, ale opřel se i o další nepřímý důkaz. Vzhledem k této skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by napadená rozhodnutí vybočila z ústavněprávního rámce, resp. že by došlo k porušení ústavněprávních kautel obsažených v trestněprávních procesních předpisech.

Pokud stěžovatel namítá porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, Ústavní soud dodává, že toto ustanovení představuje výchozí interpretační pravidlo pro další ustanovení Ústavy ČR. Z výše uvedeného pak vyplývá, že soudy, tedy především soud odvolací při své rozhodovací činnosti respektoval zásadu právního státu a z ní vycházející povinnosti i pro orgán soudní moci.

Vzhledem k výše uvedenému proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2004

JUDr. Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.