IV. ÚS 372/04
IV.ÚS 372/04 ze dne 26. 11. 2004


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


IV. ÚS 372/04







Ústavní soud rozhodl dne 26. 11. 2004 o ústavní stížnosti Ing. P. T. správce konkurzní podstaty obchodní společnosti Y. I. spol. s r.o., zastoupeného Mgr. P. G. advokátem proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 25 Cdo 1174/2003-101, ze dne 31. 8. 2004, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností napadl stěžovatel shora označený rozsudek Nejvyššího soudu ČR. V ústavní stížnosti zrekapituloval průběh dosavadního řízení, v němž jakožto žalobce nejprve neuspěl s návrhem, aby žalovaná Č. s. l. s.p., zaplatila mu žalovanou částku; k jeho odvolání rozhodoval o věci mezitímním rozsudkem ze dne 31. 5. 2002 Městský soud v Praze tak, že žaloba je co do základu v plném rozsahu po právu; žalovaná však napadla tento rozsudek odvolacího soudu dovoláním, o němž rozhodl Nejvyšší soud stěžovaným rozsudkem, jímž rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

V postupu Nejvyššího soudu shledává stěžovatel porušení jeho základního práva na soudní ochranu dle ust. čl. 90 Ústavy ve spojení s ust. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, což obšírně v podané ústavní stížnosti vysvětluje.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Tento princip subsidiarity vyplývá z čl. 4 Ústavy, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná.

Soudní řízení ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 265/2000 dále pokračuje, a i když napadený rozsudek Nejvyššího soudu ČR z hlediska formálního je pravomocný, není jím ještě pravomocně ukončen spor mezi stěžovatelem a žalovaným; z toho plyne, že stěžovatel má možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu tohoto pokračujícího řízení. Teprve v případě, kdy by - podle názoru stěžovatele - konečné rozhodnutí ve věci narušilo jeho základní práva, mohl by se stěžovatel domáhat nápravy cestou ústavní stížnosti.

Předčasně podanou ústavní stížnost pro její nepřípustnost nemohl Ústavní soud věcně přezkoumávat, neboť ji bylo třeba odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním osudu, v platném znění; bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2004

JUDr. Miloslav Výborný, v.r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.