IV. ÚS 3676/16
IV.ÚS 3676/16 ze dne 4. 4. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Ing. Milana Faltejska, zastoupeného Mgr. Janem Faltejskem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové náměstí 101/25, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2016, č. j. 21 Cdo 2732/2016-829, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2015, č. j. 11 Co 647/2014-787, a Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 5. 2014, č. j. 9 C 330/99-748, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Okresní soud v Ústí nad Labem zamítl rozsudkem ze dne 9. 5. 2014, č. j. 9 C 330/99-748, žalobu stěžovatele o určení neplatnosti okamžitého zrušení jeho pracovního poměru ze dne 23. 8. 1999. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12. 11. 2015, č. j. 11 Co 647/2014-787, potvrdil rozsudek nalézacího soudu; Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 8. 2016, č. j. 21 Cdo 2732/2016-829, odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku soudu odvolacího.

Proti rozhodnutím obecných soudů se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 7. 11. 2016 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i navazujících ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že se obecné soudy dostatečně nevypořádaly s trestním rozsudkem, jímž byl stěžovatel zproštěn obžaloby ve vztahu k jednání, pro které byl rozvázán jeho pracovní poměr. Civilní soudy podle stěžovatele pochybily při hodnocení podmínek okamžitého zrušení pracovního poměru, zejména při dokazování a posouzení otázky, zda došlo k překročení pravomocí při uzavírání a realizaci leasingových smluv.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pro přezkum není sama o sobě důležitá věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti - žádné pochybení tohoto druhu Ústavní soud neshledal.

Obecné soudy na základě provedeného dokazování a podřazení skutkového stavu pod relevantní ustanovení zákona ústavně konformním způsobem odůvodnily svůj závěr, že k okamžitému zrušení pracovního poměru došlo v souladu se zákonem, a to jak po formální, tak i po obsahové stránce. Vyšly z toho, že zaměstnavatel k tomuto kroku přistoupil z důvodu zvlášť hrubého porušení pracovní kázně ve smyslu § 53 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, v tehdy účinném znění, a to pro bezdůvodnou absenci stěžovatele na pracovišti od 30. 7. 1999 do 13. 8. 1999, aniž by čerpal nařízenou či schválenou dovolenou, a zejména pro porušení interních předpisů zaměstnavatele při poskytování a realizaci leasingových smluv. Celkem šlo o tři obchodní případy, ve kterých stěžovatel překročil svá oprávnění při schvalování leasingových smluv v rozsahu tzv. obliga přesahujícího 5 000 000 Kč a při vyplacení finančních prostředků v celkové výši 17 573 600 Kč.

Co do absence na pracovišti dospěly soudy k závěru, že se tuto skutečnost zaměstnavateli nepodařilo prokázat (vyslechnutí svědci nebyli dostatečně věrohodní). Obecné soudy aprobovaly nicméně druhý důvod okamžitého zrušení pracovního poměru spočívající v porušení interních předpisů; tato pochybení byla projednávána v předstihu a stěžovateli byl proto již dříve pozastaven výkon funkce ředitele pobočky. Civilní soudy se ztotožnily s postupem zaměstnavatele, který uvedená pochybení kvalifikoval jako porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, a vypořádaly se i s trestním rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2010, č. j. 50 T 16/2008-456 - konstatovaly, že nemůže nic změnit na posouzení (civilní) věci. Stěžovatel sice byl zproštěn obžaloby ohledně celkem šestnácti skutků v souvislosti s výkonem pravomocí ředitele pobočky, přičemž pouze pro jeden z nich byl následně rozvázán pracovní poměr, trestní soud ovšem uzavřel, že k namítanému jednání došlo, daný skutek toliko odmítl kvalifikovat jako trestný čin.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2017

Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.