IV. ÚS 3648/11
IV.ÚS 3648/11 ze dne 17. 7. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 17. července 2012 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky Diag Human SE, Landstrasse 33, Vaduz, Lichtenštejnské knížectví, právně zastoupené advokátkou JUDr. Ivou Duchoňovou, Bělohorská 262/35, Praha 6, proti záznamu o zahájení úkonů trestního řízení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, odboru závažné hospodářské trestné činnosti ze dne 18. 8. 2011 č. j. OKFK - 202-/TČ-2011-200204 a návrhu na přednostní projednání, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 6. 12. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud zrušil záznam o zahájení úkonů trestního řízení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, odboru závažné hospodářské trestné činnosti ze dne 18. 8. 2011 č. j. OKFK - 202-/TČ-2011-200204.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nepřiložila k návrhu kopii napadeného opatření, byla jí přípisem ze dne 23. 5. 2012 zaslána v souladu s ustanovením § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu výzva k doplnění podání. Podstatou byla výzva k doložení posledního úkonu státní moci v dané věci, tedy, zaslání kopie napadeného opatření. Z přípisu stěžovatelky ze dne 27. 6. 2012 vyplynulo, že tato nemá dotčené opatření k dispozici. Stěžovatelka svým přípisem dále doplnila ústavní stížnost a rozšířila ji v souladu s ustanovením § 39 zákona o Ústavním soudu o požadavek na přednostní projednání.
II. Ústavní soud byl nejprve povinen zkoumat, zda byly splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti, tzn. zejména, zda tato byla podána v zákonné lhůtě a zda byla přípustná.

Ústavní soud, vycházeje z principu subsidiarity ústavní stížnosti a z něj odvozeného chápání řízení o ústavní stížnosti jako mimořádného procesního prostředku, se ve svém rozhodování řídí zásadou zdrženlivosti a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci. Tuto zásadu uplatňuje o to důrazněji ve vztahu k řízením, v nichž doposud nebylo příslušným orgánem meritorně rozhodnuto. Do přípravného řízení v rámci trestního procesu proto Ústavní soud zasahuje zcela mimořádně, a to pouze za účelem nápravy extrémních vybočení z rámce zákonnosti, majících za následek porušení ústavně zaručených práv, jinak ponechává na orgánech činných v trestním řízení, aby se v dalším průběhu tohoto řízení s namítaným porušením práv obviněného vypořádaly. Výše uvedené platí tím spíše pro fázi před zahájením trestního stíhání, kdy je trestní řízení na samém počátku, není jasně vymezen skutek ani jednoznačně určen okruh osob podezřelých.

Je třeba zdůraznit, že povaha záznamu o zahájení úkonů trestního řízení dle § 158 odst. 3 trestního řádu vylučuje, aby jeho prostřednictvím bylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Záznam o zahájení úkonů trestního řízení je úkonem, jenž ohraničuje počátek trestního řízení, přičemž jeho hlavní funkcí je informovat státního zástupce o zahájení prošetřování konkrétního podezření ze spáchání trestného činu. Sepsání tohoto záznamu nemá samo o sobě pro osoby, které jsou v něm označeny za podezřelé, bezprostřední negativní dopad do jejich právní sféry; tyto se o něm ostatně v této fázi řízení ani nemusí dozvědět. Skutečnost, že určitá osoba byla v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení označena za podezřelého, ještě neznamená, že bude z trestného činu skutečně obviněna a nadto, jak již bylo uvedeno výše, není v této fázi trestního řízení ani přesně vymezen skutek, jehož se měla dopustit. Brojit proti záznamu o zahájení úkonů trestního řízení jako takovému je proto předčasné a ústavní stížnost je z tohoto důvodu nepřípustná. Pouze tehdy, jestliže by ve fázi před zahájením trestního stíhání docházelo k provádění úkonů, bezprostředně omezujících stěžovatele v jeho ústavně zaručených právech, bylo by možno se domáhat ochrany cestou ústavní stížnosti a i tehdy by ústavní stížnost musela směřovat nikoliv proti záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, nýbrž proti konkrétním úkonům, které byly na jeho základě provedeny (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 298/05 ze dne 6. 10. 2005, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 39, nález č. 196, str. 91 a násl., týkající se nezákonně provedené prohlídky jiných prostor ve fázi před zahájením trestního stíhání).

Z těchto důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud rozhodl o předmětné ústavní stížnosti bez zbytečného odkladu po vznesení požadavku na přednostní projednání, proto nevydával samostatné rozhodnutí o návrhu stěžovatelky na projednání věci jako naléhavé mimo pořadí dle § 39 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2012

Michaela Židlická, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.