IV. ÚS 3525/13
IV.ÚS 3525/13 ze dne 7. 1. 2014


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické ve věci stěžovatele Ing. Pavla Bednaříka, správce konkurzní podstaty Moravia Banky, a. s. v likvidaci, se sídlem Frýdek-Místek, Palackého 133, zastoupeného Mgr. Denisou Belošovičovou, advokátkou, se sídlem Ostrava-Slezská Ostrava, Bohumínská 788/61, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 2. 2012 č. j. 28 C 346/2011-43, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 29. 8. 2012 č. j. 59 Co 158/2012-84 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013 č. j. 21 Cdo 3810/2012-100, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Dne 21. 11. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost [splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") kladené] směřující proti v záhlaví citovaným rozhodnutím s tvrzením porušení principů plynoucích zejména z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a z čl. 1 odst. 1 Ústavy. Stěžovatel - správce konkurzní podstaty - se poměrně argumentačně obsáhle, byť toliko v rovině podústavní, vymezuje proti právnímu závěru, že se lze žalobou na určení domoci výmazu zástavního práva k nemovitosti v katastru nemovitostí, zvláště za situace, kdy předmětné zástavní právo k nemovitostem podle stěžovatele nezaniklo, protože pohledávka, kterou zajišťuje, i nadále existuje.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

K ústavní stížnosti Ústavní soud dodává, že se zde poněkud nezdůrazňuje, že předmětná pohledávka, s níž zástavní právo souvisí, byla promlčena. V ústavní stížností napadených rozhodnutích je akceptovatelným způsobem vysvětleno - zejména s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu 21. 12. 2010 sp. zn. 21 Cdo 2185/2009, jehož konstrukční algoritmus stěžovatel ve své podstatě nezpochybnil - jaký je vztah mezi pohledávkou, resp. naturální obligací a samotným zástavním právem. Skutečnost, že výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí v právě projednávaném případě není ani rozporný s dobrými mravy, pak podle Ústavního soudu plyne již ze samotné ústavní stížnosti, neboť stěžovatel zde připouští, že pohledávka byla předmětem obchodních transferů, aniž by bez vážného důvodu došlo k realizaci zástavního práva.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2014

Vladimír Sládeček, v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.