IV. ÚS 3514/12
IV.ÚS 3514/12 ze dne 27. 9. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o návrhu stěžovatelky T. R., směřujícím proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 732/2012-308 ze dne 21. června 2012, ve spojení s řízením u Okresního soudu ve Frýdku Místku sp. zn. 10 C 109/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Dne 12. září 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelky ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 10 C 109/2005 a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 15 Co 732/2012, která nesplňovala náležitosti stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V ústavní stížnosti stěžovatelka Ústavní soud požádala o prodloužení lhůty k právnímu doplnění této ústavní stížnosti.
Dříve, než se Ústavní soud začne zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumá, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu.

Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti.

V předmětné věci stěžovatelka při podání ústavní stížnosti nebyla a až dosud není zastoupena advokátem.

Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatelka však zastoupena advokátem není. Dle ustanovení § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu musí být k ústavní stížnosti přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Stěžovatelka však ani tuto povinnost nesplnila. Stejně tak ústavní stížnost neobsahuje žádnou argumentaci (tím méně ústavně právní).

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně ústavně zaručeného práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); takovýmto rozhodnutím v posuzované věci je usnesení odvolacího soudu, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem následujícím po doručení usnesení soudu dne 12. července 2012 (čtvrtek) dle § 72 odst. 3 al. 1 zákona o Ústavním soudu a skončila dnem 11. září 2012 (úterý). Byla-li však ústavní stížnost podána dne 12. září 2012 ve středu (elektronicky), je zřejmé, že zákonem stanovená lhůta nebyla zachována a že takto podaná ústavní stížnost je opožděná.

Jestliže tedy stěžovatelka ústavní stížnost podala ve lhůtě delší, než stanoví zákon, založila tímto pro její meritorní posouzení procesní překážku, kterou nelze překonat.

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném advokátním zastoupení a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který napadá a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.

Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatelka se již několikrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem, jakož i dalšími vadami ústavní stížnosti. Na tento nedostatek byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení evidovaná pod sp. zn. IV. ÚS 1561/09, sp. zn. III. ÚS 2077/10, sp. zn. IV. ÚS 2657/11, sp. zn. I. ÚS 3019/11, sp. zn. II. ÚS 3018/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz/).

Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatelka byla v nedávné době opakovaně obeznámena se zákonnými náležitostmi ústavní stížnosti. Bylo proto v jejím vlastním zájmu, aby její další ústavní stížnosti již přinejmenším vadu, spočívající v nedostatku advokátního zastoupení, neobsahovaly.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud žádosti stěžovatelky o prodloužení lhůty nevyhověl.

Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu odmítnout soudcem zpravodajem, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřovat se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, aniž by se - pro povahu vyložených důvodů - jevilo účelné vést stěžovatelku k odstranění vad podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2012

Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.