IV. ÚS 3491/16
IV.ÚS 3491/16 ze dne 26. 4. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 26. dubna 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Davida Hokeho, právně zastoupeného JUDr. Lubošem Hendrychem, advokátem, se sídlem Vaníčkova 1112/27, 400 01 Ústí nad Labem, proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 10. srpna 2016 č. j. 0 Nt 605/2016-5 a proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 16. května 2016 č. j. 1 ZT 534/2015-227, za účasti Okresního soudu v Děčíně a Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Návrhem ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doručeným Ústavnímu soudu dne 21. října 2016, doplněným podáním advokáta ze dne 30. prosince 2016, se stěžovatel (dále též "obviněný") domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí soudů, neboť jimi mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadených rozhodnutí se zjišťuje:

Trestní stíhání obviněného Davida Hokeho bylo zahájeno usnesením ze dne 11. prosince 2015 pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona, zločin krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a pokračující útoky zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem zajistila usnesením ze dne 16. května 2016 č. j. 1 ZT 534/2015-227 nárok poškozených na náhradu škody nejméně v částce 1.885.400,- Kč na pohledávku obviněného Davida Hokeho vůči Okresnímu soudu v Ústí nad Labem na vydání peněžních prostředků ve výši 1.124.000,- Kč v trestní věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 1 T 32/2010. Své rozhodnutí opřela státní zástupkyně o ustanovení § 47 odst. 1, 2 trestního řádu.

Okresní soud v Děčíně zamítl usnesením ze dne 10. srpna 2016 č. j. 0 Nt 605/2016-5 stížnost obviněného proti usnesení státní zástupkyně, neboť konstatoval, že stížnost není důvodná.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel setrvává na svých námitkách uplatněných v rámci stížnosti proti napadenému rozhodnutí státní zástupkyně, podané dne 18. 5. 2016, o nichž již okresní soud rozhodl v též nyní napadeném rozhodnutí.

Ústavní soud konstatuje, že podstata ústavní stížnosti spočívá v tvrzení, že orgány veřejné moci protiústavním způsobem aplikovaly ustanovení § 47 odst. 1 trestního řádu, podle něhož "byla-li poškozenému způsobena trestným činem škoda nebo nemajetková újma, nebo získal-li obviněný takovým trestným činem na jeho úkor bezdůvodné obohacení, lze nárok až do pravděpodobné výše škody nebo nemajetkové újmy nebo až do pravděpodobného rozsahu bezdůvodného obohacení zajistit na majetku obviněného. Zajišťovat nelze nárok, který nelze v trestním řízení uplatnit. K zajištění nelze užít majetek, který je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění".
IV.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a zabýval se nejdříve otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Citované ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Uvedené platí za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již vzhledem ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.

Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací činnosti zcela jasně vymezil princip sebeomezení vyplývající ze skutečnosti, že není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných státních orgánů, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ze zásady subsidiarity přezkumu plyne, že jsou to v prvé řadě orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je posuzovat oprávněnost použití zajišťovacích nástrojů v trestním řízení. Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do takto vymezené pravomoci orgánů činných v trestním řízení, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.

V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu orgánů činných v trestním řízení žádná pochybení, a tedy ani porušení ústavně zaručených základních práv, jichž se stěžovatel dovolává. Důvodná obava, že by uspokojování nároku poškozeného na náhradu škody bylo mařeno a ztěžováno, se za dané situace jevila jako zřejmá.

Zajišťovací opatření lze provést, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že předmětný majetek je určen ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byl použit nebo je výnosem z trestné činnosti, přičemž vyšší stupeň pravděpodobnosti, dostatečně odůvodněný konkrétními zjištěnými skutečnostmi, postačí. Tyto zákonné požadavky byly splněny.

Ústavněprávním požadavkem též je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Ústavní soud nezjistil, že by orgány činné v trestním řízení v posuzované věci postupovaly v rozporu s ústavními pravidly.

Je tak namístě shrnout, že stěžovateli se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo. Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu v senátu (bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2017

Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.