IV. ÚS 3423/13
IV.ÚS 3423/13 ze dne 6. 1. 2014


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Jitky Routkové, zastoupené JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. září 2013 sp. zn. 22 C 189/2008 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. září 2013 sp. zn. 30 C 204/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Stěžovatelka ústavní stížností brojila proti v záhlaví označeným usnesením obecných soudů, jimiž bylo vysloveno, že zastupování stěžovatelkou jako obecnou zmocněnkyní se nepřipouští, neboť opětovně vystupuje nejen jako zástupkyně žalovaného, ale i v dalších věcech. Nesouhlas s tímto závěrem stěžovatelka odůvodnila poukazem na fakt, že je "odborně fundovanou daňovou poradkyní zapsanou v Komoře daňových poradců České republiky." Poukázala na to, že je oprávněna poskytovat právní pomoc v daňovém řízení, ale i souvisejících řízeních, proto považuje za zásah do jejího práva na výkon svého povolání a nedůvodnou diskriminaci.
Ustanovení § 27 o. s. ř. má zabránit zneužití institutu obecných zmocněnců k soustavné výdělečné činnosti v oblasti poskytování právní pomoci. Stěžovatelka uvedla, že zastupuje jako fundovaná poradkyně a za zastupování před soudem nebere žádnou odměnu. Napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních lidských práv stěžovatelky a jejích klientů, jež si přáli, aby je zastupovala právě stěžovatelka; konkrétně se jedná o práva upravená v preambuli Ústavy a čl. 26 Listiny základních práv a svobod, čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále se stěžovatelka věnuje interpretaci § 27 o. s. ř., poukazuje na zkušenosti se zastupováním advokáty a rovněž na okolnosti případu, v němž jako obecná zmocněnkyně vystupovala proti České republice - Ministerstvu financí. Nezařazení daňového poradce mezi zástupce uvedené v § 25, § 25a, § 25b o. s. ř. nelze považovat za legitimní cíl, ale za opomenutí zákonodárce, neboť nereflektoval na změnu právní úpravy (profese vznikla až v roce 1993).

Z přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že obecný soud usnesením ze dne 2. 9. 2013 (22 C 189/2008-100) nepřipustil zastupování žalobců Radka Poláka a Jany Polákové obecnou zmocněnkyní proti České republice - Ministerstvu financí o náhradu škody 234 788 Kč s přísl. Dále obecný soud usnesením ze dne 9. 9. 2013 (30 C 204/2012-19) nepřipustil zastupování žalobce F plus H s.r.o. ve věci proti České republice - Ministerstvu financí o zaplacení 600 000 Kč. V odůvodnění konstatoval, že soudu je z úřední činnosti známo, že obecná zmocněnkyně vystupuje opětovně jako zástupkyně v různých věcech (jež v odůvodnění uvedl) a různých účastníků, což § 27 odst. 1 o. s. ř. nedovoluje. Žalobci mají možnost zvolit si zástupcem pro toto řízení advokáta nebo jinou fyzickou osobu, která je způsobilá k řádnému zastupování. Dále soud v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že stěžovatelka zastupuje bezpochyby opětovně a nelze vyloučit, že i v dalších soudních sporech, o kterých soud z úřední činnosti nemá informace, a rozhodl tak, že její zastoupení nepřipouští.

Ústavní soud obdobnou problematiku řešil kupř. již v usnesení ze dne 12. 4. 2005 sp. zn. II. ÚS 143/05 a nevidí jediný důvod, proč se od závěrů v tomto usnesení uvedených odchylovat. V uvedeném usnesení připomněl, že dle § 72 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Je zřejmé, že navrhovatelka nebyla účastnicí řízení před obecnými soudy, v němž byla vydána usnesení, s jejichž výroky nesouhlasí. V řízení byla pouze zmocněna účastníky řízení, aby je zastupovala jako obecná zmocněnkyně, což oba soudy nepřipustily. Navrhovatelka tedy není, jak plyne z citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu, osobou oprávněnou podat ústavní stížnost; ostatně z žádného z citovaných předpisů nebo úmluv týkajících se základních práv a svobod nevyplývá ani v nejmenším základní právo být obecným zmocněncem. Osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti by v této věci mohl být pouze účastník řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, tj. v tomto konkrétním případě žalobci, kteří udělili stěžovatelce zmocnění k zastupování, ovšem jen za předpokladu, že by ústavní stížnost splňovala všechny náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.

S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 6. ledna 2014

Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.