IV. ÚS 3393/13
IV.ÚS 3393/13 ze dne 7. 1. 2014


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické ve věci stěžovatele Bohumila Křivánka, zastoupeného JUDr. Ladislavem Zahradníkem, se sídlem Sládkova 351/II, Jindřichův Hradec, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 28 Cdo 510/2013, proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 13. ledna 2012 č. j. 21 C 151/2009-187 a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 5. října 2012 č. j. 36 Co 305/2012-292, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Dne 8. 11. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že "[p]rávní posouzení věci je nadále nespravedlivé a neústavní", pročež se dovolává nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2009 sp. zn. I. ÚS 2214/08 [N 187/54, SbNU 313] navazujícího na předchozí, tímto nálezem zrušená, rozhodnutí obecných soudů souvisejících s právě projednávanou věcí. V citovaném nálezu Ústavní soud obecným soudům zejména uložil zkoumat, zda žalovaní nenabyli předmětnou nemovitost na základě protiprávního zvýhodnění ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 87/1991 Sb.").
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podle IV. senátu Ústavního soudu se obecné soudy v právě posuzovaných rozhodnutích zcela vypořádaly s námitkami Ústavního soudu vznesenými ve shora citovaném nálezu. Ostatně ani sám stěžovatel v ústavní stížnosti proti citovaným rozhodnutím v podstatě nic konkrétního neuvádí. Podle Ústavního soudu je třeba vyjít z toho, že restituční zákonodárství vytvořené po skončení doby nesvobody je instrumentem toliko dodatečným, často zdaleka - ostatně jako právo samo - neumožňujícím dosažení úplné spravedlnosti. V řízení před obecnými soudy se nepodařilo prokázat - a to je rozhodující - že by žalovaní byli povinnými osobami ve smyslu zákona č. 87/1991 Sb. To je třeba respektovat.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2014

Vladimír Sládeček, v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.