IV. ÚS 3393/09
IV.ÚS 3393/09 ze dne 26. 1. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 26. ledna 2010 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky JUDr. L. L., advokátky, zastoupené JUDr. Zuzanou Mayerovou, advokátkou se sídlem V Luhu 754/18, Praha 4, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 21 Co 526/2008 ze dne 1. 9. 2009 a usnesení Městského soudu v Brně č. j. 57 Ro 4630/2007-11 ze dne 27. 9. 2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Dne 31. 12. 2009 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky.

Z odůvodnění napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") vedl pod sp. zn. 57 Ro 4630/2007 řízení o žalobě obchodní společnosti CZECH Financial Service - CFS Medical, a. s., proti žalovanému Luboši Petříčkovi o zaplacení částky 1.000,- Kč s příslušenstvím. Usnesením č. j. 57 Ro 4630/2007-11 ze dne 27. 9. 2007 městský soud rozhodl, že místo dosavadního žalobce vstupuje do řízení CFS Financial service, spol. s r.o. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, které Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") odmítl usnesením sp. zn. 21 Co 526/2008 ze dne 1. 9. 2009 s odůvodněním, že stěžovatelka nebyla subjektivně oprávněna tento opravný prostředek využít, neboť neměla v řízení, z nějž napadené rozhodnutí vzešlo, postavení účastníka řízení a ani nebyla tímto usnesením ve svých právech jinak dotčena.
Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda tato splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). S účinností od 1. 1. 2001 byl do českého právního řádu zařazen nový mimořádný opravný prostředek, a to žaloba pro zmatečnost. Dle § 229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), lze žalobou pro zmatečnost napadnout i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Jestliže tedy stěžovatelka podala ústavní stížnost proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo dle § 218 písm. b) občanského soudního řádu odmítnuto její odvolání, aniž by předtím využila institut žaloby pro zmatečnost, nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytoval, a Ústavnímu soudu nezbylo než její ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2010

Michaela Židlická, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.