IV. ÚS 3382/09
IV.ÚS 3382/09 ze dne 15. 2. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) MUDr. J. M. a 2) B. M., zastoupených JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 3, Táboritská 23, proti rozsudkům Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. února 2009 č. j. 5 C 736/2003-340 a Krajského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2009 č. j. 21 Co 219/2009-378, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 30. prosince 2009, která splňuje formální podmínky stanovené pro její věcné projednání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že postupem ve věci rozhodujících soudů byla porušena jejich základní práva zakotvená v čl. 11, čl. 36 odst. 1 a v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud nepokládá za nutné rekapitulovat průběh řízení, ve kterém žalobce Agrostav Mělník, a. s., požadoval po stěžovatelích zaplacení 1 457 300,50 Kč s přísl. z důvodu tvrzeného nedoplatku ceny díla - stavby rodinného domu v Mělníku-Brabčově, před obecnými soudy, neboť je jim znám.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítali, že postupem ve věci rozhodujících soudů jim byla odňata možnost doložit důkazy rozporu výsledku díla se smlouvou o dílo schválenou projektovou dokumentací a příslušným stavebním povolením.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatelů vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].

Z obsahu vyžádaného spisu Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 5 C 736/2003 (dále jen "soudní spis") se zjišťuje, že stěžovatelé byli po celou dobu řízení zastoupeni advokátkou a v průběhu řízení předkládali celou řadu vyjádření a důkazů (srov. č. listu 50, 60, 85, 102, 167, 273 a 281 soudního spisu). Při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 3. prosince 2008 byli stěžovatelé vyzvání dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnili svá tvrzení ohledně toho, co konkrétně mělo být na díle žalobcem provedeno a co nebylo, ač dle smlouvy být provedeno mělo a bylo účtováno a aby označili důkazy ohledně tohoto svého tvrzení. Stěžovatelé dne 5. ledna 2009 doručili soudu prvního stupně své sdělení, ve kterém obsáhle a obecně znovu poukázali na tvrzené rozpory mezi provedenou stavbou a projektovou dokumentací a soud prvního stupně se pak oprávněností vznesených námitek zabýval v odůvodnění svého rozsudku na str. 7 až 16. Odvolací soud, který rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný (mimo části týkající se nároku na smluvní pokutu) potvrdil, v odůvodnění svého rozsudku mimo jiné uvedl, že s ohledem na odvolací námitky vznesené stěžovateli, se zabýval zejména přezkumem procesní správnosti postupu soudu prvního stupně v části dokazování a jeho hodnocení, přezkumem závěrů ohledně celkové ceny díla, včetně víceprací, okolnostmi předání, splatností doplatku ceny díla a namítanými vadami a jejich vlivu na slevu z ceny díla. Z obsahu soudního spisu i z odůvodnění napadených rozhodnutí tedy zcela jednoznačně vyplývá, že stěžovatelům nebylo nijak bráněno, aby využili svého práva předložit soudu tvrzené důkazy, což také opakovaně učinili. Ve věci rozhodující soudy se žalobou i doručenými vyjádřeními stěžovatelů podrobně zabývaly a v jejich závěrech neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, přičemž odůvodnění napadených rozhodnutí je zcela logické, srozumitelné a argumentačně přesvědčivé.

Tvrzené porušení základních práv stěžovatelů zaručených ústavním pořádkem České republiky shledáno nebylo. Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. února 2010

Miloslav Výborný v.r. předseda IV. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.