IV. ÚS 337/04
IV.ÚS 337/04 ze dne 19. 10. 2004


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 19. října 2004 soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph. D. ve věci stěžovatele Ing. P. F. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. 10 Co 623/2004,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ústavní stížností, která vykazuje vady, včetně nedostatku právního zastoupení, domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora označené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, aniž by uváděl, do kterých jeho základních práv či svobod mělo toto rozhodnutí zasáhnout.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), včetně podmínek ust. § 75 odst. 1 zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal prostředky, které zákon poskytuje k ochraně jeho práva.

Stěžovatel má totiž k dispozici procesní prostředek v podobě dovolání, které je v dané věci přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), o čemž nakonec byl i poučen shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Ostravě. Tento opravný prostředek stěžovatel zjevně nevyužil před podáním ústavní stížnosti, která je ovšem z tohoto důvodu nepřípustná. Ústavní soud proto musel jeho ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], aniž by se mohl zabývat věcnou stránkou stížnosti. K tomuto kroku také Ústavní soud přistoupil, aniž by se pokusil odstraňovat celou řadu vad, jimiž návrh stěžovatele trpí, včetně nedostatku právního zastoupení, neboť ani po jejich odstranění by nebylo možné se návrhem zabývat meritorně z důvodu shora uvedeného.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2004

Eliška Wagnerová soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.