IV. ÚS 3355/09
IV.ÚS 3355/09 ze dne 19. 1. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 19. ledna 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele L. P., zastoupeného Mgr. Filipem Lederem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 57, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2009 č. j. 49 Co 290/2009-90, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení, kterým byl potvrzen výrok soudu I. stupně o jeho povinnosti zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 50.385,- Kč a rozhodnuto o nákladech řízení odvolacího, na nichž byl zavázán k úhradě částky 952,- Kč. Uvedl, že nezavdal příčinu k zahájení soudního řízení, nárok žalobce plně uznával, nikdy jej nerozporoval a jakmile se o něm dozvěděl, neprodleně poskytl veškerou součinnost, kterou účastník potřeboval pro vyznačení zániku zástavního práva k nemovitostem, zřízeného a zapsaného v katastru nemovitostí pro zajištění jeho pohledávek. Poté, co Městský soud v Brně žalobě vedené proti jeho osobě dne 19. 2. 2008 vyhověl, podal proti rozsudku č. j. 31 C 320/2006-31 dne 17. 7. 2008 stížnost, na základě které jej Ústavní soud nálezem ze dne 29. 10. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1778/08 zrušil. Soud I. stupně nato dne 23. 4. 2009 řízení zastavil, když žalobce vzal žalobu zpět. Poněvadž byl zavázán k zaplacení jeho nákladů řízení ve výši 50.385,- Kč, což jsou náklady za dvě řízení soudu I. stupně - z toho jednoho před vydáním zrušujícího nálezu Ústavního soudu a druhého po tomto nálezu, podal do výroku o nákladech řízení odvolání k soudu II. stupně, který dne 21. 8. 2009 usnesením č. j. 49 Co 290/2009-90 napadený výrok potvrdil a uložil mu povinnost k úhradě odvolacích nákladů žalobci ve výši 952,- Kč. Poněvadž usnesení odvolacího soudu považuje za nesprávné a za učiněné v rozporu s čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podal proti němu s poukazem na zásah do svých práv, jakož i na ustanovení § 142, § 143 a § 146 občanského soudního řádu ústavní stížnost.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně přezkoumal usnesení soudu I. stupně v napadeném výroku o nákladech řízení, které byl žalovaný, nyní stěžovatel, zavázán zaplatit žalobci poté, co ten vzal žalobu o určení zániku zástavního práva k nemovitostem zpět, když důvod žaloby odpadl dnem přijetí listiny (22. 4. 2009), vyhotovené a zaslané žalovaným, jež žalobci umožňovala učinit potřebné kroky k docílení výmazu zástavního práva váznoucího na jeho nemovitostech a opodstatněně je potvrdil. Ve svém rozhodnutí pak vycházel ze zjištěných skutečností, které vedly k podání žaloby, jakož i k jejímu zpětvzetí, když vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč soud I. stupně ve výroku o nákladech řízení postupoval podle § 146 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu a tedy správně zavázal žalovaného - pro jehož chování byla podaná žaloba vzata zpět - k úhradě nákladů žalobci, jejichž výše byla stanovena v souladu s příslušnými ustanoveními vyhlášky č. 484/2000 Sb. a č. 177/1996 Sb. Na vyčerpávající odůvodnění lze v dalším odkázat. K tvrzení stěžovatele, dle něhož potřebnou součinnost žalobci poskytl ihned, jakmile se o předmětu sporu dozvěděl, nutno poukázat na obsah nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1778/08, z něhož se podává, že se o vydaném rozsudku ve věci samé, tj. o tom, čeho se žalobce domáhá, stěžovatel dozvěděl 11. 6. 2008, nezbytnou listinu svědčící o zániku zástavního práva poskytl žalobci až 22. 4. 2009. Nelze přehlédnout i to, že se žalobce svého práva a splnění povinnosti žalovaným u soudu domáhal již 16. 11. 2006, kdy podal žalobu, i to jaké problémy vznikly při doručování listin žalovanému, byť tak bylo činěno na adresu, kterou za místo svého pobytu dosud označuje.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2010

Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.