IV. ÚS 334/04
IV.ÚS 334/04 ze dne 20. 10. 2004


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 20. října 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D. ve věci ústavní stížnosti N. Sh. H., zastoupeného JUDr. V. B. advokátem proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím v postupu Ministerstva vnitra ČR a jeho podřízených složek, které k označení operace Národní protidrogové centrály použily příjmení stěžovatele "H.",

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 10. 2004 brojí stěžovatel proti postupu Ministerstva vnitra ČR a jeho podřízených složek, které použily k označení operace proti mezinárodní organizované skupině pašeráků extáze příjmení stěžovatele, tedy "Haim".

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že Policejní prezidium vydalo dne 20. 9. 2004 tiskovou zprávu k operaci Národní protidrogové centrály "H.", podle níž došlo k odhalení mezinárodní organizované skupiny pašeráků tablet MDMA (extáze). Dle této zprávy byl dne 14. 9. 2004 v Praze zatčen třicetiletý občan Izraele, soukromý podnikatel a zároveň organizátor celé skupiny, který je umístěn ve vydávací vazbě. Zprávu o "akci H." převzala ostatní media, například internetový portál Novinky.cz.

Stěžovatel, který je touto zatčenou osobou, se domnívá, že došlo k porušení jeho základního práva zakotveného v článku 10 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Zatímco v ostatních případech se akce policejních složek pojmenovávají obecnými jmény "Bumerang", "Síť" atd., v tomto případě bylo použito pro označení akce bez ohledu na presumpci neviny přímo příjmení stěžovatele H., čímž byl předem implicitně označen jako viník, a bylo mu tak ztíženo jeho budocí procesní postavení. Akce H. svým pojmenováním zcela jednoznačně a nezaměnitelně ukazuje na jednu konrétní osobu, totiž na stěžovatele. Na základě údajů uvedených v tiskové zprávě Policejního prezidia lze rovněž podle stěžovatele po zadání stěžovatelova příjmení do internetové databáze vyhledat v obchodním rejstříku obchodní firmu, zabývající se specializovaným maloobchodem a kosmetickými službami, jejímž společníkem je stěžovatel, čímž je opět bez ohledu na presumpci neviny či bez ohledu na to, že proti stěžovateli dosud nebylo vzneseno ani obvinění, do budoucna poškozeno v České republice i jeho postavení jakožto podnikatele.

Přípustnost ústavní stížnosti stěžovatel dovozuje z ust. § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť má zato, že se jedná o závažnou věc přesahující jeho vlastní zájmy, když hrozí nebezpečí, že policejní složky budou pokračovat v započaté praxi a budou své akce pojmenovávat nezaměnitelnými příjmeními dalších osob, které budou podezírat ze spáchání trestných činů. Stěžovatel proto, aniž by vyčerpal řádné procesní prostředky, se obrátil přímo na Ústavní soud a navrhl, aby vydal nález, v němž zakáže Ministerstvu vnitra ČR a jeho podřízeným složkám, aby v souvislosti s operací Národní protidrogové centrály, o které byla Policejním prezidiem ČR vydána zpráva dne 20. 9. 2004, nadále bylo užíváno pojmenování operace "H.".

Před tím, než Ústavní soud přiročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje obsahové a formální náležitosti podle zákona o Ústavním soudu, včetně naplnění podmínky její přípustnosti.

Podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je nepřípustná taková ústavní stížnost, pokud stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení). Takovými prostředky tedy zákon o Ústavním soudu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, jakož i jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Podle ust. § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti konstruuje její přípustnost právě na základě ust. § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, je třeba uvést, že v daném případě nejsou podmínky takového připuštění ústavní stížnosti naplněny. Především ze samotné ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel proti tvrzenému zásahu do základního práva neuplatnil dosud žádný ze shora vyjmenovaných procesních protředků před podáním ústavní stížnosti. Přitom podmínkou takové výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti je, že stěžovatel vyčerpal před podáním ústavní stížnosti alespoň některý z procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a proto nebyly vytvořeny zákonné podmínky pro posouzení otázky, zda stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

Pokud se proto stěžovatel v daném případě brání zásahu orgánů veřejné moci do jeho lidské důstojnosti, osobní cti a ochrany jména, je třeba trvat na tom, aby před podáním ústavní stížnosti vyčerpal alespoň některý z procesních prostředků, které slouží k ochraně proti zásahům do osobnostních práv. V příslušném řízení se stěžovatel ostatně může domáhat rovněž nařízení předběžného opatření, jež by ukládalo příslušnému státnímu orgánu povinnost zdržet se případných zásahů do osobnostních práv, a to ve lhůtě mnohem kratší, než je doba, kterou by si vyžádalo meritorní posouzení a rozhodnutí ústavní stížnosti.

S ohledem na to soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný návrh odmítl.

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. října 2004

Eliška Wagnerová soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.