IV. ÚS 3325/13
IV.ÚS 3325/13 ze dne 15. 1. 2014


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti J. R., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Fialou, advokátem se sídlem Praha, Jakubská 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. 10. 2012 sp. zn. 38 T 86/2012, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2013 sp. zn. 61 To 14/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 č. j. 11 Tdo 650/2013-26, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Ústavní stížností navrhl stěžovatel zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že napadená rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně jsou nepřezkoumatelná a nezákonná, neboť bylo rozhodováno na základě nepravdivých a neprokázaných skutečností. Konkrétně uvádí, že soud prvního stupně vycházel při svém rozhodování z nepravdivé svědecké výpovědi. Odvolacímu a dovolacímu soudu pak stěžovatel vytýká, že se nezabývaly jím vznesenými námitkami. Podle názoru stěžovatele soudy svým postupem opakovaně ignorovaly princip presumpce neviny i zásadu in dubio pro reo a stěžovatel byl takto odsouzen v rozporu se zákonem.

Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak napadená rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.
Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především konstatuje, jak již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na níž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.

Podstatou ústavní stížnosti je pouze opakovaná polemika stěžovatele s rozhodnutím trestních soudů, aniž by však stěžovatel tuto polemiku v ústavní stížnosti doplnil relevantními ústavněprávními argumenty. Ústavní soud ověřil, že napadená soudní rozhodnutí jsou pečlivě odůvodněna. Tvrzení stěžovatele, že soudy všech stupňů ignorovaly veškeré skutečnosti a důkazy svědčící v jeho prospěch, není ničím podloženo. V projednávané věci Ústavní soud nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že došlo k porušení některého ze základních práv stěžovatele. V podrobnostech nelze než odkázat na obsáhlá a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí soudů.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2014

JUDr. Vladimír Sládeček předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.