IV. ÚS 3318/12
IV.ÚS 3318/12 ze dne 9. 10. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného JUDr. Vladimírem Hamplem, advokátem se sídlem na adrese Nový Jičín, Havlíčkova 4, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. dubna 2012, č. j. 9 Co 249/2012-34, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. srpna 2012, se stěžovatel domáhal podle § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. dubna 2012 č. j. 9 Co 249/2012-34, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. prosince 2011 č. j. 29 E 145/2011-11, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí stěžovatele.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že ve skutečnosti není dán právní podklad pro provedení výkonu rozhodnutí, neboť právní základ (exekuční titul), tedy smlouva o zřízení zástavního práva, které vázne k předmětným nemovitostem, je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a dobrými mravy. Dále stěžovatel poukazuje na fakt, že postupem Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") a vydáním napadeného usnesení došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces dle ustanovení čl. 36 Listiny a došlo k narušení základních ústavních principů spravedlnosti, přičemž základním pilířem je dle tvrzení stěžovatele právně předvídatelné a konzistentní rozhodování soudů ve věcech, které mají shodný právní základ.
Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.

Stěžovatel zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu. Ústavní soud se zcela ztotožňuje s názorem krajského soudu, že "...soudu, který rozhoduje o nařízení exekuce, nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, naopak, obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj i při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí vycházet". Ústavní soud rovněž poukazuje na chybějící ústavněprávní argumentaci v ústavní stížnosti.

Kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení tvrzených práv stěžovatele, Ústavní soud v posuzované věci neshledal. Vznesené námitky stěžovatele by byly relevantní toliko v nalézacím řízení, tedy v řízení, v němž byl exekuční titul vydán. Krajský soud vydal napadené rozhodnutí na základě pravomocného a formálně i materiálně vykonatelného exekučního titulu a toto rozhodnutí je pak logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodněno.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci krajským soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 9. října 2012

Vlasta Formánková v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.