IV. ÚS 3313/09
IV.ÚS 3313/09 ze dne 21. 4. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatelů 1) PhDr. O. M., CSc. a 2) Mgr. V. M., zastoupených Dr. Mgr. Danielem Mališem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Na Rybníčku 1329/5, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2009 č. j. 6 Ao 3/2009-76, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění

Navrhovatelé svou ústavní stížností brojili proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2009, jímž byl zamítnut jejich návrh na zrušení části opatření obecné povahy - územního plánu obce Kunžak, schváleného Zastupitelstvem obce Kunžak usnesením č. 25 pod č. j. VÚP 56281/08/Pb na schůzi konané dne 23. 10. 2008. Poukázali na průběh řízení souvisejícího se záměrem vybudovat stavbu dopravní infrastruktury (D1), což by však znamenalo zásah do jejich vlastnického práva k pozemkům, na nichž návrhem územního plánu Kunžak byla stavba také vymezena. Přestože proti uvedenému záměru vznesli námitky, ve kterých podrobně popsali, jak navrhovaná změna trasy silnice a některé další části navrhovaného územního plánu zasahují do jejich vlastnického práva a dlouholetého legitimního očekávání, právě této významné námitce vyhověno nebylo a dne 23. 10. 2008 označený územní plán zastupitelstvo schválilo. Za této situace územní plán nepřípustně a v rozporu s Listinou základních práv a svobod zasahuje do jejich vlastnického práva. Ochrany práv se domáhali u Nejvyššího správního soudu, který však jejich návrhu na zrušení části opatření obecné povahy (územního plánu obce Kunžak) nevyhověl a tak v rozporu s obsahem svých předcházejících rozhodnutí připustil omezení výkonu jejich vlastnických práv i zásadní omezení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek, jak je také zaručeno Listinou základních práv a svobod. Uvedené omezení má za následek i značné znehodnocení nejen jejich pozemků ale i s nimi sousedících zbývajících nemovitostí, které vlastní; změna variant zamýšlené stavby znamená zásah do jejich legitimního očekávání. Nejvyšší správní soud se dle jejich přesvědčení dopustil řady pochybení procesního charakteru, včetně překročení soudním řádem správním stanovené lhůty pro rozhodnutí, a svým rozhodnutím, jímž se odklonil od své předcházející judikatury a jímž také nerespektoval právní názor Ústavního soudu, porušil jejich práva zakotvená v čl. 11 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud se k námitkám navrhovatelů (nyní stěžovatelů) zabýval přezkumem obsahu předmětného opatření obecné povahy z hlediska jeho souladu (či rozporu) s hmotným právem, jakož i z hlediska jeho proporcionality. Nejvyšší správní soud s poukazem na své rozsudky (sp. zn. 2 Ao 3/2007, 2 Ao 3/2007, 2 Ao 4/2008) a usnesení svého rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009 č. j. 1 Ao 1/2009-120), na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 455/03, na obsah předmětného územního plánu i stavebního zákona (hlavy III) v odůvodnění svého rozhodnutí, kterým byl návrh na zrušení výše citované části opatření obecné povahy zamítnut, vyložil, proč toto opatření, záležející ve vymezení koridoru D1, lze považovat za opatření ve veřejném zájmu (jak je vykládán v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 455/03) a proč předmětným územním plánem byly dodrženy zásady subsidiarity a minimalizace zásahu. Vzhledem k tomu, že odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu je přiléhavé a vyčerpávající, lze v dalším na ně odkázat. Pokud jde o tvrzení stěžovatelů, že Nejvyšší správní soud rozhodl o jejich návrhu po lhůtě k tomu stanovené, je třeba dodat, že soudní řád správní žádnou lhůtu pro projednání a rozhodnutí věci soudu nestanoví; ten konečně o podání navrhovatelů ze dne 14. 7. 2009 rozhodl již 21. 10. 2009 - k průtahům tedy nedošlo.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2010

Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.