IV. ÚS 3300/13
IV.ÚS 3300/13 ze dne 16. 12. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Radka Leopolda, zastoupeného Mgr. Janem Valihrachem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Jihlava, Farní 4, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 32 K 28/2002-682 ze dne 12. srpna 2013 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Ústavní soud zjistil, že ve věci konkurzu úpadce INTERNATIONAL INVEST s.r.o. (dále jen "úpadce") při výkonu dohlédací činnosti soudu na průběh konkurzního řízení Krajský soud v Brně (dále jen "soud") napadeným rozhodnutím odvolal z funkce člena zástupce věřitelů spol. Pivovar ZUBR a.s., jmenoval do funkce zástupce věřitelů spol. TARLING FINANCIAL CONSULTING LIMITED a uložil této společnosti sdělit, kdo za ni bude v rámci předmětného konkurzního řízení jednat.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě návrhu správce konkurzní podstaty úpadce ze dne 27. června 2013, ve kterém tento navrhl, aby soud postupem podle ust. § 11 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání (dále jen "ZKV") jmenoval nového zástupce věřitelů úpadce, když funkce současného zástupce, spol. Pivovar ZUBR a.s., skončila účastí uvedeného věřitele v konkursním řízení postoupením jeho pohledávek na společnost TARLING FINANCIAL CONSULTING LIMITED.

Podstatou ústavní stížnosti je námitka, že postup správce konkurzní podstaty úpadce a soudu je v rozporu s ust. § 11 odst. 4 ZKV. Na uvolněné místo zástupce věřitelů měl podle stěžovatele v projednávané věci nastoupit náhradník, jak podle stěžovatele vyplývá ze systematického výkladu ust. § 11 odst. 4 ZKV. Ten podle stěžovatele jako první variantu nabízí účast náhradníka, který nastupuje na místo zástupce věřitelů. Teprve jestliže nebyl zvolen náhradník nebo by z nějakého důvodu tuto funkci nemohl vykonávat, nařídí podle stěžovatele soud doplňující volbu. A pokud nedojde k doplňující volbě, až jako poslední možnost připadá v úvahu postup prostřednictvím jmenování nového zástupce věřitelů. Stěžovatel se tak domnívá, že v rámci konkursního řízení na majetek úpadce, poté co zanikla účast původního zástupce věřitelů úpadce, společnosti Pivovar ZUBR a.s., měl na jeho místo nastoupit náhradník, tedy věřitel č. 3 - finanční úřad, který byl platně jako náhradník zvolen na schůzi věřitelů úpadce, dosud v konkursním řízení na majetek úpadce jako věřitel vystupuje a neexistují na jeho straně překážky, pro které by tuto funkci neměl vykonávat.
Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].

Ust. § 11 odst. 4 ZKV zní: Členy věřitelského výboru a jejich náhradníky volí schůze konkursních věřitelů a potvrzuje soud. Z důležitých důvodů může soud na návrh některého z konkursních věřitelů nebo správce anebo i bez návrhu odvolat věřitelský výbor nebo některého z jeho členů. Jestliže soud věřitelský výbor nebo některého z jeho členů odvolá nebo nemůže-li člen svou funkci vykonávat nebo se jí vzdá anebo se nemůže jednání věřitelského výboru zúčastnit, nastupuje místo něho náhradník; soud může též nařídit doplňující volbu nebo může jmenovat nový věřitelský výbor nebo nového jeho člena.

Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozhodl v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině základních práv a svobod. Své rozhodnutí též logicky odůvodnil. Ústavní soud nepřisvědčil názoru stěžovatele, že podle ust. § 11 odst. 4 ZKV musí soud nejprve zástupcem věřitelů jmenovat náhradníka, a teprve není-li ho, může nařídit doplňující volbu, a teprve nedojde k doplňující volbě, připadá v úvahu postup prostřednictvím jmenování nového zástupce věřitelů. Podle náhledu Ústavního soudu není v rozporu s ust. § 11 odst. 4 ZKV, když zástupcem věřitelů namísto náhradníka jmenoval soud nového zástupce, a proto stěžovatelem zpochybněnému postupu soudu a ústavní stížností napadenému rozhodnutí nemá Ústavní soud z hlediska ústavnosti co vytknout.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Vzhledem k právě uvedenému závěru Ústavní soud stěžovatele nevyzýval k odstranění vady jeho podání, spočívající v tom, že v plné moci advokáta nebylo výslovně uvedeno, že je určena k zastupování před Ústavním soudem. Odstranění této vady by na rozhodnutí Ústavního soudu nemohlo ničeho změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 16. prosince 2013

Michaela Židlická v.r. Předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.