IV. ÚS 3256/13
IV.ÚS 3256/13 ze dne 28. 1. 2014


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti LACHMAN INTERIER DESIGN, s.r.o., IČ 469 95 480, a společnosti LACHMAN STYL, s.r.o., IČ 253 01 888, obě se sídlem Prostějov, Plumlovská 522/44, právně zastoupené JUDr. Robertem Falbrem, advokátem se sídlem Advokátní kanceláře Vyroubal Krajhanzl Školout, s.r.o., Praha 1, Na Příkopě 22, směřující proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. září 2013, č.j. 0 Nt 3078/2013-4, a proti prohlídce provedené na základě příkazu dne 11. září 2013 Policií ČR, ve spojení s návrhem na přednostní projednání věci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelky domáhaly zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, a dále aby Ústavní soud zakázal pokračovat Policii ČR v porušování jejích základních práv zakotvených v čl. 12 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"); a současně aby Ústavní soud přikázal Policii ČR obnovit stav před porušením vydáním zabavených věcí. Současně stěžovatelky navrhly přednostní projednání své věci Ústavním soudem.

Soudce Okresního soudu v Olomouci vydal napadený příkaz, jímž nařídil podle § 83a odstavce 1 trestního řádu prohlídku jiných prostor ve specifikovaném prostoru, v sídle dvou personálně propojených společností, přičemž druhá stěžovatelka je 100% vlastněna první stěžovatelkou; prohlídka byla nařízena v administrativní budově a ve výrobních prostorách. Na základě napadeného příkazu provedla prohlídku Policie ČR, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, Odbor hospodářské kriminality, Skupiny kriminální policie a vyšetřování, pod č.j. KRPM-6665/TČ-2013-140080.

Stěžovatelky ve své ústavní stížnosti namítaly, že postupem Okresního soudu v Olomouci došlo k zásahu do jejích práv tím, že soud nařídil prohlídku před zahájením trestního stíhání, a v dané situaci je proto nezbytně nutné (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3370/10; sp. zn. II. ÚS 2979/10; sp. zn. I. ÚS 53/06; sp. zn. IV. ÚS 1780/07 a sp. zn. II. ÚS 3097/10), aby takový příkaz nesl sdělení proč je nařízený úkon třeba považovat za úkon neodkladný nebo neopakovatelný. V jejich případě však taková informace v odůvodnění napadeného příkazu obsažena není. Není ani patrná z protokolu o provedení prohlídky příslušným útvarem Policie ČR.

Proto se stěžovatelky domáhaly vydání nálezu Ústavního soudu, kterým by byl zrušen příkaz k prohlídce jiných prostor, policejnímu orgánu by bylo zakázáno pokračovat v porušování základních práv stěžovatele a aby mu bylo současně přikázáno obnovit stav před porušením vydáním věcí zabavených při prohlídce dle seznamu v protokolu o provedení prohlídky.

Ústavní soud si k věci vyžádal rovněž vyjádření soudce Okresního soudu v Olomouci, který k ústavní stížnosti stručně odkázal na odůvodnění napadeného příkazu, přičemž ústavní stížnost považuje za zcela nedůvodnou. Vzhledem k tomu, že vyjádření nepřineslo nové informace či tvrzení, Ústavní soud je stěžovatelkám k případné replice nezasílal.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 0 Nt 3078/2013, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

Napadeným příkazem byla, podle § 83a odstavce 1 trestního řádu, nařízena prohlídka jiných prostor a pozemků, užívaných stěžovatelkami, přičemž první stěžovatelka je společností ovládající druhou stěžovatelku a prostory příkazem definované jsou z části ve vlastnictví první a z části ve vlastnictví druhé stěžovatelky. Ústavní stížnost se zaměřila pouze na fakt, že v odůvodnění napadeného příkazu není uvedeno, že se jedná o úkon neodkladný či neopakovatelný.

Podle ustanovení §§ 82 odstavců 1 a 2, 83 odstavce 1 a 83a odstavce 1 trestního řádu nařídí soud prohlídku, je-li důvodné podezření, že v dotčených prostorách se nachází věc důležitá pro trestní řízení. Takový příkaz soudce musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Podle § 160 odstavce 4 trestního řádu je za neodkladný úkon považován takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést. Státní zástupce ve svém návrhu na provedení prohlídek deklaroval, proč se jedná o úkon neodkladný. Napadený soudní příkaz k prohlídce specifikovaných prostor ve svém předposledním odstavci deklaroval riziko zničení důkazů v originálním provedení. Neobsahoval tedy expresis verbis konstatování, že se jedná o úkon neodkladný, nicméně tento zákonný předpoklad postupu byl v napadeném příkazu odůvodněn. Skutečnost, že se jednalo o neodkladný úkon, je z odůvodnění seznatelná. Zákonné záruky, plynoucí z čl. 12 Listiny byly v daném případě dodrženy, příkaz splňoval zákonné požadavky, a proto v něm Ústavní soud neshledal tvrzený zásah, když stěžovatelky neuvedly žádnou další okolnost, která by svědčila o tom, že napadeným příkazem došlo k naříkaným zásahům do zaručených práv.

Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkami tvrzená pochybení, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2014

Vladimír Sládeček v.r. předseda IV. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.