IV. ÚS 3255/09
IV.ÚS 3255/09 ze dne 8. 2. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelů K. K. a E. K., zastoupené opatrovníkem K. K., právně zastoupených JUDr. Zdeňkou Polákovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Havířově, Opletalova 608/2, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci č. j. 12 Co 109/2009-241 ze dne 17. září 2009 a proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku č. j. 10 C 74/2008-195 ze dne 10. prosince 2008 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé s odkazem na porušení jejich práva na spravedlivý proces a na rovnost účastníků řízení dle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na porušení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisu Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. 10 C 74/2008-195 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Jeseníku rozsudkem č. j. 10 C 74/2008-195 uložil stěžovatelům zaplatit žalobci Městu Vsetín (dále jen "žalobce") částku 15.981,- Kč s blíže specifikovaným 7% úrokem z prodlení a na přiznané náhradě nákladů řízení částku 6.436,- Kč. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem č. j. 12 Co 109/2009-241 ze dne 17. září 2009 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Průběh předcházejícího soudního řízení a odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí není třeba rekapitulovat, neboť tyto skutečnosti jsou účastníkům známy.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti zejména namítají, že byli zavázáni k peněžitému plnění, aniž bylo v řízení prokázáno, že právě oni měli na úkor žalobce prospěch v žalobou požadované výši. Žalobce mimo jiné podle stěžovatelů hodnověrně neprokázal, že žalovaní měli nedoplatek nájemného a tak vysokou spotřebu služeb, jaká byla žalobcem tvrzena. Návrhy žalovaných na doplnění dokazování soud neprováděl a za dostačující vzal listiny předložené žalobcem a jeho vysvětlení. Obecné soudy se dále podle tvrzení stěžovatelů nevypořádaly s námitkami žalovaných uvedenými v řízení u Okresního soudu v Jeseníku, v odvolání a ani s námitkami uváděnými u jednání před Krajským soudem v Ostravě.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovateli předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a řízení jejich vydání předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení, včetně provádění a hodnocení důkazů, je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody.

Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy v záhlaví citovanými rozhodnutími rozhodly na základě dostatečně provedeného dokazování věcně správně a zcela v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Svá rozhodnutí přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnily, přičemž se odpovídajícím způsobem vypořádaly se všemi rozhodujícími skutečnostmi a námitkami stěžovatelů. Námitky stěžovatelů uváděné v ústavní stížnosti považuje Ústavní soud za neopodstatněné. S ohledem na tyto skutečnosti Ústavní soud pro stručnost pouze odkazuje na odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a uzavírá, že svým přezkumem nezjistil nic, co by odporovalo jakýmkoli principům, právům nebo svobodám zaručených ústavními normami České republiky, a to včetně těch stěžovateli uváděných.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 2010

Miloslav Výborný v.r. předseda IV. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.