IV. ÚS 3228/12
IV.ÚS 3228/12 ze dne 8. 10. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 8. října 2012 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatele N. V. V., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Charvátova 11, Praha, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 44 To 407/2012 ze dne 24. 7. 2012 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 0 Nt 6569/2012 ze dne 4. 5. 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 22. 8. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 0 Nt 6569/2012 ze dne 4. 5. 2012, jímž byl stěžovatel dle § 72 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) téhož předpisu, a proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") sp. zn. 44 To 407/2012 ze dne 24. 7. 2012, jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti rozhodnutí obvodního soudu.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že mu nebyl doručen návrh státního zástupce na prodloužení vazby, v důsledku čehož nemohl využít svého práva požadovat konání vazebního zasedání dle § 73d trestního řádu, na němž by byl osobně vyslechnut. Argument městského soudu, že stěžovatel byl obvodním soudem slyšen dne 19. 6. 2012, se zcela míjel s podstatou stížnostních námitek, neboť stěžovatel netvrdil, že by k porušení jeho základních práv došlo při vazebním zasedání konaném dne 19. 6. 2012, nýbrž že se tak stalo při rozhodování o vazbě dne 4. 5. 2012. Dle názoru stěžovatele postupovaly obecné soudy v jeho věci v rozporu s čl. 8, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, proto navrhl, aby Ústavní soud usnesení obvodního soudu sp. zn. 0 Nt 6569/2012 ze dne 4. 5. 2012 a usnesení městského soudu sp. zn. 44 To 407/2012 ze dne 24. 7. 2012 svým nálezem zrušil.
II. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí. Poté, co tak Ústavní soud učinil, shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

K právu obviněného na konání vazebního zasedání se vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 11 Tvo 9/2012 ze dne 10. 5. 2012 (dostupné na http://www.nsoud.cz) takto: "Z ustanovení § 33 odst. 1, 5 tr. ř. vyplývá, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny obviněného poučit o jeho právech a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění. Jestliže ustanovení § 73d odst. 3 tr. ř. zakládá právo obviněného domáhat se konání vazebního zasedání, pak je povinností soudu rozhodujícího o dalším trvání vazby, umožnit obviněnému, aby mohl toto právo využít. Jestliže však příslušný soud obviněného, který je ve vazbě, vůbec neinformuje o tom, že jím bude rozhodováno o dalším trvání jeho vazby, popřípadě dokdy se tak stane, a neposkytne mu lhůtu k vyslovení požadavku na konání vazebního zasedání, pak mu ve skutečnosti znemožní uplatnit právo žádat o konání vazebního zasedání a tohoto vazebního zasedání se zúčastnit."

Ústavní soud zaujal k této otázce stanovisko v usnesení sp. zn. IV. ÚS 2215/12 ze dne 16. 8. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), v němž dospěl k závěru, že ani opačný výklad § 73d trestního řádu, tzn. neinformování obviněného o možnosti požádat o konání veřejného zasedání, nemusí nutně, při zohlednění dalších konkrétních okolností případu a zejména je-li obviněný právně zastoupen, představovat neoprávněný zásah do jeho ústavně zaručených práv.

Z hlediska ústavněprávního je ovšem podstatné, že se prostřednictvím vazebního zasedání dle § 73d trestního řádu realizuje právo vazebně stíhaného obviněného být v přiměřených intervalech osobně vyslechnut soudem (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 45/04, publikován pod č. 239/2005 Sb. a na něj navazující judikaturu, reprezentovanou např. nálezem sp. zn. I. ÚS 1104/10 ze dne 21. 10. 2010, publikovaným ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 59, nález č. 213, str. 103 a násl. či nálezem sp. zn. II. ÚS 2288/11, dostupným na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud má za to, že z hlediska zachování smyslu práva na osobní slyšení lze případný nedostatek osobního slyšení před soudem rozhodujícím v prvním stupni zhojit výslechem před stížnostním soudem (jako tomu bylo u citovaného usnesení Nejvyššího soudu), eventuelně slyšením při jiné příležitosti, pokud k němu došlo v obdobném časovém horizontu. Není totiž rozhodné, v jakém typu řízení byl stěžovatel vyslechnut; významné je toliko, zda se mohl k dalšímu trvání vazby osobně vyjádřit a zda interval mezi jednotlivými slyšeními nepřesáhl jisté meze. Délka tohoto intervalu by obecně neměla přesáhnout tři měsíce, nicméně dle názoru Ústavního soudu lze akceptovat jeho mírné prodloužení, provádí-li výslech obviněného při periodickém rozhodování o dalším trvání vazby až stížnostní soud, zhojuje tak zjištěný nedostatek v postupu soudu prvního stupně, nebo je-li tento výslech v téže době nahrazován slyšením při jiné příležitosti.

Jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení městského soudu, obvodní soud rozhodoval o dalším trvání vazby dne 4. 5. 2012. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, v níž namítal porušení práva na osobní slyšení. V mezidobí, než městský soud o stížnosti rozhodl, byl stěžovatel dne 19. 6. 2012 vyslechnut obvodním soudem v souvislosti s podáním obžaloby (§ 72 odst. 3 trestního řádu). Závěru městského soudu, že právo na osobní slyšení stěžovatele v přiměřených intervalech bylo zachováno, nelze za daných okolností, s ohledem na výše vyložené principy, nic vytknout. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2012

Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.