IV. ÚS 3201/09
IV.ÚS 3201/09 ze dne 2. 2. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 2. února 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele L. A., zastoupeného Mgr. Jiřím Zemanem, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 9. 2009 č. j. 26 Cdo 5411/2008-120, rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2007 sp. zn. 19 Co 475/2006 a Městského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2006 č. j. 19 C 23/2004-70, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a v čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedl, že mu byla uložena povinnost vyklidit v rozsudku soudu I. stupně specifikovaný byt a uhradit žalobci náklady řízení. Poněvadž Krajský soud v Brně jeho odvolání nevyhověl, podal u Nejvyššího soudu dovolání, které bylo odmítnuto pro nepřípustnost. Poukázal na provedené důkazy a vyslovil přesvědčení, že na základě nich bylo prokázáno, že splnil podmínky pro přechod nájmu bytu užívaného matkou až do její smrti. Jestliže soudy přesto o věci rozhodly v jeho neprospěch, pak u dovolacího soudu důvodně namítal, že řízení bylo postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a Nejvyšší soud se dovoláním podaným dle § 241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu měl zabývat.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je též zjištění, že byl podán po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud opodstatněně shledal, že jde o dovolání nepřípustné a své rozhodnutí s poukazem na v podání uvedené dovolací důvody, opírající se o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a tvrzení, dle něhož odvolací soud i soud I. stupně nesprávně dovodil, že se mu nepodařilo prokázat vedení společné domácnosti s matkou v předmětném bytě, jakož i s poukazem na znění § 241a odst. 2, 3, § 242 odst. 3 a § 237 odst. 1 písm. a) až c) a odst. 3 občanského soudního řádu vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Na toto odůvodnění lze v dalším odkázat. Nutno dodat, že stěžovatel v ústavní stížnosti proti podstatě závěru dovolacího soudu o nepřípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, tj. závěru o tom, že napadené rozhodnutí ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam, ani žádný argument nezmínil.

S ohledem na uvedené byl návrh směřující proti usnesení Nejvyššího soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný, pokud jde o návrh napadající rozsudky soudu I. a II. stupně, pak jako podaný po lhůtě k tomu stanovené, když pro závěry a odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti nim nelze vycházet z § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů [§ 43 odst. 2 písm. a), § 43 odst. 1 písm. b) výše citovaného zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. února 2010

Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.