IV. ÚS 319/17
IV.ÚS 319/17 ze dne 25. 7. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 25. července 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Josefa Brtníka, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Procházkou, advokátem, se sídlem Rooseveltova 49/16, 301 00 Plzeň, proti postupu a opatření Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územního odboru Domažlice, Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality, a ve věci návrhů stěžovatele na zrušení ustanovení § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zrušení vyhlášky města Domažlice č. 4/2010, o místním poplatku z ubytovací kapacity, ve znění pozdějších novel a na vydání předběžného opatření, za účasti 1. Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územního odboru Domažlice, Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality a 2. Okresního státního zastupitelství v Domažlicích, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:

I.

Ústavní soud obdržel dne 1. února 2017 návrh ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se Josef Brtník (dále jen "stěžovatel") domáhá vydání nálezu, jímž by Ústavní soud vyslovil, že postupem a opatřením Police České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územního odboru Domažlice, Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality (dále také jen "policejní orgán"), "kterými byly ignorovány důkazní návrhy stěžovatele na výslech svědků v jeho trestním řízení, a osoby navržené jako svědci byly volány k podání vysvětlení, když k tomuto procesnímu úkonu byl zapovězen přístup obhájci stěžovatele," byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva. Dále stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zakázal policejnímu orgánu nahrazovat výslechy obhajobou navržených svědků podáním vysvětlení dle § 158 tr. řádu bez přítomnosti jeho obhájce, a uložil policejnímu orgánu veřejně provést obhajobou navržené důkazy výslechem navržených svědků procesně použitelným způsobem, tedy postupem podle § 160 tr. řádu. Zároveň se stěžovatel domáhá vydání předběžného opatření dle § 80 zákona o Ústavním soudu, jímž by Ústavní soud zakázal policejnímu orgánu do rozhodnutí o ústavní stížnosti pokračovat v úkonech trestního řízení v dané trestní věci stěžovatele.

Stěžovatel namítá porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na obhajobu ve smyslu článku 40 odst. 3 Listiny a článku 6 odst. 3 písm. b) až d) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel je rovněž přesvědčen, že postupem a opatřením policejního orgánu byla porušena ústavně uložená povinnost orgánů veřejné moci šetřit podstaty a smyslu ústavně zaručených základních práv a svobod a zdržet se jejich zneužívání ve smyslu článku 4 odst. 4 Listiny.

Dne 13. března 2017 Ústavní soud obdržel návrhy stěžovatele ve smyslu § 64 odst. 1 písm. e) a § 64 odst. 2 písm. d) ve spojení s § 74 zákona o Ústavním soudu, jimiž se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil ustanovení § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášku města Domažlice č. 4/2010, o místním poplatku z ubytovací kapacity, ve znění pozdějších novel, a to z důvodu jejich značně vágní formulace, umožňující obcím při vybírání místního poplatku z ubytovací kapacity postupovat libovolně. Označený návrh stěžovatele byl původně veden u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 754/17.

Usnesením ze dne 28. března 2017 č. j. I. ÚS 754/17, IV. ÚS 319/17-15 Ústavní soud spojil ústavní stížnosti a návrhy stěžovatele dosud vedené pod spisovými značkami I. ÚS 754/17 a IV. ÚS 319/17 ke společnému řízení pod sp. zn. IV. ÚS 319/17.

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil: 1) Policejní orgán usnesením ze dne 1. listopadu 2016 č. j. KRPP-138180-305/TČ-2015-030181 zahájil trestní stíhání stěžovatele pro pokračující přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. 2) Uvedeného přečinu se měl stěžovatel (stručně řečeno) dopustit tím, že jako jednatel obchodní společnosti provozující ubytovnu, odevzdal správci místního poplatku (městu Domažlice) v celkem devíti případech čtvrtletní výkazy, v nichž záměrně uvedl nepravdivé údaje o celkovém počtu využitých lůžek, čímž měl způsobit městu Domažlice škodu ve výši nejméně 138 288 Kč. 3) Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal stěžovatel dne 19. prosince 2016 stížnost, již státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Domažlicích usnesením ze dne 9. ledna 2017 sp. zn. ZT 217/2016 zamítla. 4) Přípisem ze dne 12. ledna 2017 obhájce stěžovatele sdělil, že chce být vyrozuměn a účasten všech dalších výslechů, které bude policejní orgán v trestní věci stěžovatele provádět. Dne 13. ledna 2017 obhájce stěžovatele navrhl policejnímu orgánu výslech čtyř cizinců a jednoho občana České republiky, s tím, že chce být přítomen výslechu těchto osob. Dalším písemným návrhem ze dne 16. ledna 2017 navrhl obhájce stěžovatele výslech další osoby, jakožto svědka. 5) Přípisem ze dne 20. ledna 2017 č. j. KRPP-13880-362/TČ-2015-030181, policejní orgán sdělil obhájci stěžovatele, že přezkoumal jeho důkazní návrhy ze dne 13. ledna 2017 a 16. ledna 2017 a rozhodl, že ve věci bude sepsán úřední záznam o podání vysvětlení dle § 158 odst. 6 tr. řádu se dvěma z navržených osob. Zároveň uvedl, že tyto osoby dosud nelze vyslechnout v postavení svědka, neboť nejsou splněny podmínky § 164 odst. 1 tr. řádu. Zbývající důkazní návrhy policejní orgán jako nadbytečné odmítl. 6) Obhájce stěžovatele se proti obsahu přípisu telefonicky ohradil a požádal policejní orgán, aby mohl být podání vysvětlení navrženými osobami přítomen. Přípisem ze dne 20. ledna 2017 policejní orgán vyrozuměl obhájce stěžovatele, že v dané věci nejde o vyšetřovací úkon podle § 164 odst. 1 tr. řádu, a není tedy dán důvod, aby se obhájce stěžovatele podání vysvětlení navrženými osobami účastnil. 7) Dne 20. ledna 2017 podal stěžovatel k Okresnímu státnímu zastupitelství v Domažlicích "stížnost proti postupu policejního orgánu", o níž - jak sám uvádí - do dne podání ústavní stížnosti nebylo rozhodnuto.

III.

Stěžovatel namítá, že postupem a procesním opatřením policejního orgánu bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na obhajobu ve smyslu článku 40 odst. 3 Listiny a právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 6 odst. 3 písm. b) až d) Úmluvy. Ze strany policejního orgánu mu totiž údajně neměl být poskytnut čas, resp. možnost, aby se v probíhajícím trestním řízení prostřednictvím svého obhájce řádně hájil, bylo mu odepřeno právo dát vyslýchat svědky a dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků obžaloby.

Porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny stěžovatel spatřuje v odnětí práva na veřejné projednání (vyšetření) jeho věci, tak aby se mohl prostřednictvím svého obhájce vyjádřit k prováděným důkazům, zejména vyslýchaným svědkům.

Vedle zásahu do svých základních práv stěžovatel tvrdí i porušení článku 4 odst. 4 Listiny, neboť procesním postupem a opatřením policejního orgánu byl zneužit institut podání vysvětlení dle § 158 tr. řádu a omezeno právo obhajoby dle § 41 tr. řádu.

Ve zbývajícím rozsahu stěžovatel podrobně líčí jednotlivé skutkové okolnosti dané trestní věci, rozporuje dosavadní zjištění policejního orgánu, namítá, že jeho důkazní návrhy policejní orgán buďto odmítl, anebo se jimi vůbec nezabýval.

Stran návrhu na zrušení ustanovení § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o místních poplatcích"), a návrhu na zrušení vyhlášky města Domažlice č. 4/2010, o místním poplatku z ubytovací kapacity, ve znění pozdějších novel, stěžovatel uvádí, že napadené normy nesplňují obecné požadavky, jež by měly být dodrženy při tvorbě právních předpisů. Ustanovení § 7 zákona o místních poplatcích vytýká jeho přílišnou vágnost. V důsledku toho mohou být subjekty, které uvedené ustanovení interpretují odlišně od obcí, ohroženy trestním stíháním, jako tomu je v případě stěžovatele. Napadená vyhláška města Domažlice pak z uvedeného ustanovení zákona o místních poplatcích vychází, v důsledku čehož dochází k libovůli na straně obce při jejím výkladu.
IV.

Dříve, než Ústavní soud může přistoupit k projednání ústavní stížnosti, posouzení návrhů stěžovatele a rozhodnutí ve věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je za dané situace nepřípustná.

Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že pojmový znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po stránce formální projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1, ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavněprávně garantovaných základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

Ačkoliv stěžovatel tvrdí, že proti napadenému postupu a opatření policejního orgánu mu právní úprava neposkytuje žádný opravný prostředek (a ústavní stížnost by tak měla být posouzena jako přípustná), z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel podal dne 20. ledna 2017 k Okresnímu státnímu zastupitelství v Domažlicích "stížnost na postup policejního orgánu". Jak uvádí sám stěžovatel, Okresní státní zastupitelství v Domažlicích o této "stížnosti" v době podání ústavní stížnosti nerozhodlo. Stěžovatel doslova uvádí, že "tuší jak jeho stížnost dopadne, protože obhájce je ústně komisařkou ujištěn, že se státním zastupitelstvím má vše předjednáno".

Na tomto místě je třeba říci, že "stížnost" stěžovatele ze dne 20. ledna 2017 je na místě (s ohledem na její obsah) posoudit jako žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a odst. 1 tr. řádu.

Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 16. září 2010 sp. zn. III. ÚS 3221/09 (jež je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu, na stránce http://nalus.usoud.cz/) vyslovil závěr, že "Namítané protiústavní zásahy do jiných základních práv a svobod, mající toliko procesní povahu, lze zpravidla účelněji objasnit a v případě potřeby reparovat v rámci trestního řízení, které disponuje dostatečně účinnými kontrolními mechanismy. Zejména námitky zaměřené proti provádění důkazů lze efektivně uplatňovat před samotnými orgány činnými v trestním řízení, a to v kterémkoli stadiu trestního řízení, zejména též i v řízení soudním. V probíhajícím a dosud neskončeném trestním řízení neplatí zásada koncentrace důkazního řízení, návrhy na provedení důkazů, jakož i námitky proti nim lze předkládat v kterémkoli stadiu řízení. Odporovalo by smyslu ústavního soudnictví, zejména zásadě subsidiarity ústavní stížnosti, kdyby Ústavní soud vstupoval do probíhajícího a pravomocně neskončeného trestního řízení a posuzoval oprávněnost vznášených námitek za situace, kdy jejich prověření a eventuální náprava zjištěných vad je realizovatelná běžnými procesními prostředky. (...) Takovým efektivním prostředkem, kterým se může obviněný již v průběhu přípravného řízení bránit proti postupu orgánů přípravného řízení, je i institut žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce podle § 157a tr. řádu."

Námitky stěžovatele proti postupu policejního orgánu v projednávané trestní věci přitom směřují proti údajným zásahům do základních práv stěžovatele, majícím procesní povahu (nevyhovění důkazním návrhům stěžovatele, nepřipuštění jeho obhájce k podání vysvětlení). Takové zásahy lze účelně objasnit a případně i reparovat právě v rámci přípravného řízení, přičemž státní zástupce je v tomto směru nadán dostatečně účinnými kontrolními mechanismy, resp. dozorovými oprávněními.

Za této situace musí Ústavní soud konstatovat, že pokud v době podání ústavní stížnosti probíhalo řízení o "stížnosti" před Okresním státním zastupitelstvím v Domažlicích, ústavní stížnost nesplňuje požadavky § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jelikož před podáním ústavní stížnosti stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svého práva, které mu zákon poskytuje, respektive o jím podané žádosti podle § 157a tr. ř. nebylo státním zástupcem rozhodnuto. Samotná skutečnost, že stěžovatel předjímá výsledek přezkumu postupu policejního orgánu, jenž pro něj má vyznít negativně, přípustnost ústavní stížnosti založit nemůže.

K otázce přítomnosti obhájce při podání vysvětlení lze poukázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 30. května 2007 sp. zn. IV. ÚS 176/06, pod bodem 14. K provádění výslechu v přípravném řízení ve fázi vyšetřování srov. § 164 odst. 1 větu třetí tr. řádu.

Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný ve smyslu § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Protože návrhy stěžovatele na zrušení zákona a jiného právního předpisu mají ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze je od ústavní stížnosti oddělit, sdílejí (v případě odmítnutí ústavní stížnosti) její osud. Z tohoto důvodu Ústavní soud tyto návrhy stěžovatele odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Obdobně sdílí osud ústavní stížnosti i návrh na vydání předběžného opatření podle § 80 zákona o Ústavním soudu; zvláštního výroku zde netřeba.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 2017

Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.