IV. ÚS 318/10
IV.ÚS 318/10 ze dne 26. 2. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 26. února 2010 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelů Ing. J. S. a A. S., právně zastoupených JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou se sídlem Na Pankráci 1724, Praha 4, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 558/2009-929 ze dne 12. 1. 2010 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 14 Nc 90/2009-4 ze dne 4. 2. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Dne 2. 2. 2010 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů pro jejich rozpor s čl. 1 a čl. 10 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") č. j. 14 Nc 90/2009-4 ze dne 4. 2. 2009 byla na návrh oprávněné Frenn Trading B.V. nařízena dle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") č. j. 18 Co 403/2008-760 ze dne 26. 11. 2008 exekuce na majetek povinného, Pražského stavebního bytového družstva, za účelem vymožení částky 46 343 826,82 Kč s příslušenstvím. Odvolání, které proti rozhodnutí obvodního soudu podali stěžovatelé, společně s dalšími osobami, jimž dle jejich tvrzení svědčilo právo na bezúplatný převod družstevních bytů, nacházejících se ve vlastnictví povinného, bylo usnesením městského soudu č. j. 18 Co 558/2009-929 ze dne 12. 1. 2010 odmítnuto s odůvodněním, že bylo podáno osobami neoprávněnými.
Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda tato splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). S účinností od 1. 1. 2001 byl do českého právního řádu zařazen nový mimořádný opravný prostředek, a to žaloba pro zmatečnost. Dle § 229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), lze žalobou pro zmatečnost napadnout i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Jestliže tedy stěžovatelé podali ústavní stížnost proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo dle § 218 písm. b) občanského soudního řádu odmítnuto jejich odvolání, aniž by předtím využili institut žaloby pro zmatečnost, nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytoval (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008, dostupné na http://nalus.usoud.cz), a Ústavnímu soudu nezbylo než jejich ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2010

Michaela Židlická, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.