IV. ÚS 3153/12
IV.ÚS 3153/12 ze dne 3. 9. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 3. září 2012 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci navrhovatele L. M., o návrhu na zkrácení trestu odnětí svobody uloženého stěžovateli rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 4 T 72/2010 ze dne 21. 12. 2010, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 17. 8. 2012 doručen návrh na zahájení řízení, jehož prostřednictvím se navrhovatel domáhal, aby mu Ústavní soud zkrátil trest odnětí svobody uložený rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") sp. zn. 4 T 72/2010 ze dne 21. 12. 2010.
Z obsahu ústavní stížnosti a z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 794/2011 ze dne 29. 6. 2011 (dostupné na http://www.nsoud.cz) Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl výše uvedeným rozsudkem krajského soudu shledán vinným zločinem vraždy dle § 140 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání deseti let. Odvolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu bylo usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 14/2011 ze dne 1. 3. 2011 zamítnuto, dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 794/2011 ze dne 29. 6. 2011 odmítnuto. Stěžovatel momentálně vykonává trest odnětí svobody ve V.

Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda byl návrh podán včas a zda splňoval veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že se jedná o návrh, k jehož projednání není příslušný.

Ústavní soud je při svém rozhodování vázán čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle nichž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zruší Ústavní soud rozhodnutí orgánu veřejné moci, shledal-li, že jeho vydáním bylo neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod. Navrhovatel se ovšem nedomáhal zrušení rozsudku krajského soudu sp. zn. 4 T 72/2010 ze dne 21. 12. 2010, resp. dalších na něj navazujících rozhodnutí, nýbrž požadoval, aby Ústavní soud sám rozhodl o zkrácení jeho trestu. Vydáním takového rozhodnutí by však Ústavní soud překročil své kompetence, neboť ve vztahu k rozhodnutím obecných soudů disponuje dle zákona o Ústavním soudu pouze pravomocí kasační, nikoliv pravomocí rozhodnout ve věci samé. Jinými slovy řečeno, Ústavní soud není oprávněn změnit trest uložený stěžovateli obecnými soudy a není ani oprávněn zkrátit jeho výkon.

Ovšem i kdyby Ústavní soud nevycházel striktně z formulací uváděných stěžovatelem a vyhodnotil by jeho návrh dle obsahu jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, jehož prostřednictvím stěžovatel fakticky požaduje zrušení rozsudku krajského soudu sp. zn. 4 T 72/2010 ze dne 21. 12. 2010 a dalších navazujících rozhodnutí, nemohl by se takovým podáním meritorně zabývat, neboť poslední rozhodnutí ve věci, tj. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 794/2011 ze dne 29. 6. 2011, bylo stěžovateli doručeno dne 2. 8. 2011 a zákonná šedesátidenní lhůta dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, v níž mohl stěžovatel tato rozhodnutí u Ústavního soudu napadnout, již dávno uplynula.

Dle sdělení krajského soudu podal stěžovatel podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, který byl odložen. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že tato skutečnost nemá na běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti rozsudku krajského soudu sp. zn. 4 T 72/2010 ze dne 21. 12. 2010 žádný vliv (tzn. vyrozumění o odložení podnětu nelze považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval). Samo vyrozumění o odložení podnětu pak Ústavní soud rovněž není příslušný přezkoumávat (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2077/12 ze dne 20. 6. 2012, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Jelikož stěžovatel požadoval, aby Ústavní soud vydal rozhodnutí ve věci, k jejímuž projednání není příslušný, nezbylo než návrh stěžovatele odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění nedostatku podání spočívajícího v absenci právního zastoupení (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť na výsledku řízení před Ústavním soudem by to nemohlo nic změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. září 2012

Michaela Židlická, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.