IV. ÚS 315/04
IV.ÚS 315/04 ze dne 30. 11. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


IV.ÚS 315/04

Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu

IV. ÚS 315/04

Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2005 ve věci ústavní stížnosti 1) E. H. a 2) nezl. J. H., obou zastoupených JUDr. P. K., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2004, čj. 5 A 1/2002-45, a opravnému usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2004, čj. 5 A 1/2002-68, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 13. 9. 2004 se E. H. a její nezl. syn J. H. (dále jen "stěžovatelé") domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2004. Tímto rozsudkem, ve spojení s opravným usnesením ze dne 26. 7. 2004, byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba stěžovatelů na zrušení rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 25. 10. 2001, čj. 13436/01-32/O-314/01, a jemu předcházejícího rozhodnutí Odboru územního rozhodování Magistrátu hlavního města Prahy (stavebního úřadu) ze dne 9. 4. 2001, čj. 133384/00/OUR/J/Hol, o umístění stavby "Bytového domu včetně přípojek inženýrských sítí" na pozemcích č. parc. 96 a 2026 v kat. území Podolí, při ulici pod Vyšehradem v Praze 4.

V odůvodnění své stížnosti stěžovatelé tvrdili, že v řízení vedoucím k vydání napadených rozhodnutí se Nejvyšší správní soud dopustil řady nezákonností, které svoji intenzitou současně porušily jejich ústavně zaručená základních práva, a tyto nezákonnosti podrobně specifikovali.

Nejvyšší správní soud, jako účastník řízení, se podrobně vyjádřil k tvrzeným důvodům ústavní stížnosti. Je toho názoru, že rozhodl v souladu se zákonem a ústavně konformním způsobem. Ústavní stížnost proto považuje za nedůvodnou a navrhl, aby ji Ústavní soud zamítl.

Ministerstvo pro místní rozvoj se svého postavení vedlejšího účastníka výslovně vzdalo.

Ústavní soud vyžádal spis Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 5 A 1/2002, spisovou dokumentaci stavebního odboru Magistrátu hl. m. Prahy ve věci územního rozhodnutí, č.j. MHMP/133384/00/OUR/J/Hol., a seznámil se s jejich obsahem.

Dne 25. 7. 2005 byl Ústavnímu soudu doručen rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2005, čj. 5 A 2/2002-81. Tímto rozsudkem byla k žalobě Římskokatolické farnosti sv. Michaela Archanděla v P. zrušena shora uvedená rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 25. 10. 2001, čj. 13436/01-32/O-314/01, a jemu předcházející rozhodnutí Odboru územního rozhodování Magistrátu hlavního města Prahy (stavebního úřadu) ze dne 9. 4. 2001, čj. 133384/00/OUR/J/Hol, o umístění stavby "Bytového domu, včetně přípojek inženýrských sítí" na pozemcích č. parc. 96 a 2026 v kat. území P., při ulici pod V. v P.

Na základě posledně uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu Ústavní soud opětovně přezkoumal podmínky řízení o ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout jako nepřípustnou pro nevyčerpání všech procesních prostředků, a to z následujících důvodů.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") "Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ......". Citované ustanovení tedy zavazuje osoby obracející se na Ústavní soud s ústavní stížností nejdříve využít ty procesní prostředky nápravy tvrzeného porušení základních práv či svobod, které poskytuje zákon. Na této povinnosti ovšem Ústavní soud trvá pouze ze předpokladu, že zákonné prostředky nápravy jsou dostatečně dostupné a určité, nikoliv pouze v teorii, ale také prakticky. Jinak řečeno, zákonné procesní prostředky nápravy musí být přístupné a efektivní, tj. schopné docílit nápravu tvrzeného porušení.

V případě stěžovatelů vydáním rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2005 nastal stav, kdy v jejich věci zatím nebylo rozhodnuto, neboť napadená rozhodnutí správních úřadů byla citovaným rozsudkem zrušena, takže právně neexistují. Již z toho je zřejmé, že stěžovatelé budou moci k nápravě případných zásahů do základních práv a svobod využít škálu zákonných opravných prostředků a teprve poté, budou-li k tomu ústavněprávní důvody, se budou moci obrátit svojí stížností na Ústavní soud. Do té doby je nutno ústavní stížnost pokládat za nepřípustnou.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, v platném znění, jako návrh nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2005

Miloslav Výborný soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.