IV. ÚS 3130/12
IV.ÚS 3130/12 ze dne 16. 10. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Z. S., zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Liberci, 1. máje 535/50, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 2347/2011-106 ze dne 21. června 2012, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 387/2010-76 ze dne 1. února 2011 a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. 37 Cm 51/2010-48 ze dne 14. září 2010 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení svého práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci sp. zn. 37 Cm 51/2010 Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci směnečným platebním rozkazem č. j. 37 Cm 51/2010-18 ze dne 19. února 2010 (dále jen "směnečný platební rozkaz") uložil stěžovateli, aby zaplatil do tří dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu žalobkyni COGNOR Stahlhandel Czech Republic s.r.o. (dále jen "žalobkyně") částku 351.771,- Kč se 6% úrokem ročně z částky 351.771,- Kč ode dne 3. června 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.172,57 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 68.072,- Kč nebo aby v téže lhůtě podal proti směnečnému platebnímu rozkazu odůvodněné námitky. Poté, co vznesl stěžovatel ve stanovené lhůtě proti směnečnému platebnímu rozkazu odůvodněné námitky, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem č. j. 37 Cm 51/2010-48 ze dne 14. září 2010, že směnečný platební rozkaz se ponechává v platnosti a uložil stěžovateli zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o námitkách ve výši 2.804,30 Kč. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze rozsudkem č. j. 5 Cmo 387/2010-76 ze dne 1. února 2011 napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil stěžovateli zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 26.796,- Kč. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením č. j. 29 Cdo 2347/2011-106 ze dne 21. června 2012 odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti není třeba rekapitulovat, neboť obsah v záhlaví citovaných rozhodnutí je účastníkům znám a opakování obsahu ústavní stížnosti jednak nemá pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu žádný význam, jednak se námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti shodují s námitkami uplatněnými stěžovatelem již v řízení před obecnými soudy.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z ústavní stížnosti je na první pohled zřejmé, že argumentace stěžovatele nepřináší do posuzované věci nic nového a zcela postrádá ústavně právní rozměr. Stěžovatel od Ústavního soudu zřejmě očekává, že přehodnotí skutkové a z nich vyplývající právní závěry, k nimž dospěly obecné soudy, čímž však staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu ovšem nepřísluší.

Ústavní stížnost je podle náhledu Ústavního pouhou polemikou se závěry obecných soudů. Důvody, pro které obecné soudy rozhodly rozhodnutími, s nimiž stěžovatel nesouhlasí, v jejich odůvodnění v naprosto dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětlují, přičemž se vypořádaly též se skutečnostmi dotčenými námitkami uplatněnými stěžovatelem v ústavní stížnosti, a to včetně odkazu stěžovatele na rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 3180/2011-79 ze dne 28. března 2012 a další judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k aplikaci ust. § 8 zákona směnečného a šekového. Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli dalšího dodávat, na tato rozhodnutí odkazuje.

Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2012

Vlasta Formánková v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.