IV. ÚS 3056/16
IV.ÚS 3056/16 ze dne 27. 3. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Milana Macháčka, zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Bolzanova 461/5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2016, č. j. 30 Cdo 4455/2015-345, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2015, č. j. 29 Co 424/2014-311, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 10. 4. 2015, č. j. 29 Co 424/2014-315, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 236 - § 243g o. s. ř., takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:

Městský soud v Praze změnil rozsudkem ze dne 12. 2. 2015, č. j. 29 Co 424/2014-311, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 4. 2014, č. j. 18 C 200/2008-265, tak, že stát je povinen zaplatit stěžovateli 140 498 Kč podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem - jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky konkursního řízení na majetek stěžovatele vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. K 39/95. Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 6. 2016, č. j. 30 Cdo 4455/2015-345, odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku městského soudu.

Proti rozhodnutím dovolacího a odvolacího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 12. 9. 2016 a navrhuje jejich zrušení; s ústavní stížností spojil návrh na zrušení právní úpravy dovolání. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a navazujících ustanovení Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že se dovolací soud věcí nezabýval meritorně, přestože dovolání obsahovalo veškeré zákonné náležitosti zakládající jeho přípustnost.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů a nepředstavuje další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě podstatná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti. Žádné relevantní pochybení v projednávané věci Ústavní soud neshledal.

Stěžovatel sice formálně (petitem) navrhuje zrušení dovolacího i odvolacího rozhodnutí a mimoto i celé právní úpravy dovolání v občanském soudním řádu, obsahově nicméně brojí výhradně proti tomu, že jeho dovolání nebylo připuštěno k meritornímu přezkumu. Ústavní soud dospěl k závěru, že dovolací soud nezasáhl do ústavně zaručených práv, odmítl-li dovolání proto, že stěžovatel v intencích § 241a odst. 2 o. s. ř. nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti.

Ústavní soud z textu dovolání, které bylo přiloženo k ústavní stížnosti, ověřil, že pouze stěžovatel v obecné rovině namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu podle něj spočívá na nesprávném posouzení věci. Brojil proti tomu, jak byla věc posouzena odvolacím soudem, prezentoval vlastní skutkové a právní hodnocení věci i způsob, jakým mělo být o zadostiučinění podle jeho názoru rozhodnuto. Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatel v dovolání obsahově polemizuje s hodnocením věci odvolacím soudem, aniž by i jen rámcově vymezil, čím má být v intencích § 237 o. s. ř. založena přípustnost dovolání, tedy že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. že relevantní právní otázka v judikatuře dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak.

Na základě uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Současně byl z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítnut akcesorický návrh, který byl podán spolu s ústavní stížností a sdílí její osud a jímž stěžovatel navrhuje zrušení ustanovení zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2017

Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.