IV. ÚS 2970/09
IV.ÚS 2970/09 ze dne 15. 3. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 15. března 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslav Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti A. L., zastoupené JUDr. Miroslavem Kříženeckým, advokátem, AK se sídlem Na Sadech 2033/21, 370 01 České Budějovice, směřující proti postupu Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ve věci KZV 19/2009 ze dne 20. 7. 2009 ve spojení s postupem Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Expozitury České Budějovice, č. j. ÚOOZ-228/TČ-2008-32-E1 ze dne 2. 7. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění :

I.

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala výroku, kterým by bylo Policii ČR, ÚOOZ, SKPV, Expozituře České Budějovice zakázáno pokračovat v zadržování osobní automobilu, klíčů vozidla a osvědčení o evidenci, neboť tento zásah porušuje základní právo garantované ustanoveními čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatelka brojila proti skutečnosti, že jí byl 15. 4. 2009 odňat osobní automobil Mercedes Benz ML 320 CDI 4 Matic 221, RZ XXXXXXX (včetně klíčů a osvědčení o evidenci), ačkoliv jí předtím byl doručen příkaz k vydání jiného automobilu. Upozornila, že k vydání automobilu shora specifikovaného nikdy vyzvána nebyla.

Další zadržování věci je dle stěžovatelky zároveň v rozporu s principem proporcionality. S ohledem na skutkové okolnosti totiž nesplňuje podmínky vhodnosti, potřebnosti ani přiměřenosti.

II.

Skutkový děj netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je stěžovatelce i účastníkům řízení znám.
III.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není v řízení o ústavní stížnosti povolán k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva a zasáhnout do činnosti ostatních orgánů veřejné moci může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody.

V dané věci stěžovatelka brojila zejména proti přiměřenosti zásahu spočívajícího v odnětí osobního automobilu; v tomto kontextu pak napadala, že jí byl doručen nesprávný příkaz k vydání věci týkající se zcela jiného automobilu (byť rovněž tovární značky Mercedes Benz).

Stěžovatelce lze přisvědčit v tom, že orgány činné v trestním řízení pochybily při doručování příkazu k vydání k věci a následně jí odňaly zcela jiný osobní automobil, než jakého se doručený příkaz týkal. Úkolem Ústavního soudu - jak vyplývá již ze shora uvedeného - však není napravovat každé pochybení v rámci přípravného řízení, nýbrž pouze dohlížet na spravedlivost řízení jako celku a dodržování základních práv ze strany orgánů činných v trestním řízení. Uvedené pochybení pak dle názoru Ústavního soudu nedosáhlo protiústavní intenzity a spravedlivost řízení jako celku neohrozilo. Příkaz k vydání odňatého vozidla byl vydán a pouze v důsledku formálního pochybení (záměny doručovaných písemností) nebyl stěžovatelce před odnětím věci doručen. Navíc, jak Ústavní soud ověřil, dne 4. 2. 2010 stěžovatelce - byť opožděně - příkaz k vydání osobního automobilu Mercedes Benz ML 320 CDI 4 Matic 221, RZ XXXXXXX (tedy správný příkaz), již doručen byl.

Ústavní soud se nemůže ztotožnit ani s námitkou stěžovatelky, že by odnětí věci bylo nepřiměřeným zásahem do jejího ústavně garantovaného práva vlastnit majetek. Odnětí věci, k němuž došlo na základě § 78 trestního řádu, sledovalo (a stále sleduje) legitimní cíl, bylo řádně odůvodněno a nelze je označit za excesivní zásah do stěžovatelčiných základních práv. Ústavní soud nadto zdůrazňuje, že odnětí věci je toliko dočasným zajišťovacím opatřením, jež má předejít zmaření účelu trestního řízení. Je proto nutné, aby orgány činné v trestním řízení respektovaly princip proporcionality, a tudíž aby odnětí věci trvalo jen po dobu, jež je nezbytně nutná pro účely trestního řízení. V současné době však Ústavní soud nemá pochybnosti o tom, že postup orgánů činných v trestním je ústavně konformní; dobu trvání trestního řízení a zadržování věci lze totiž stále označit za přiměřenou.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. března 2010

Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.