IV. ÚS 2965/12
IV.ÚS 2965/12 ze dne 3. 9. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti nezl. Jiřího P. (jedná se o pseudonym), zastoupeného matkou, bytem tamtéž, právně zastoupeného Mgr. Martinou Novákovou, advokátkou, AK se sídlem Antala Staška 2027/79, 140 00 Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2012 č. j. 19 Co 196/2012-1488, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž Městský soud v Praze změnil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 a návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.

Z napadeného usnesení připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že nezletilý stěžovatel je na základě rozsudku Městského soudu v Brně svěřen do výchovy matce, otec Ch. D. přispívá na jeho výživu soudem stanovenou částku a s nezletilým synem má právo stýkat se každou sudou sobotu v době od 10 do 17 hodin. V nyní probíhajícím řízení o změně úpravy styku otce s nezletilým podal kolizní opatrovník nezletilého, Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městské části Praha 2, návrh na vydání předběžného opatření, kterému Obvodní soud pro Prahu 2 vyhověl, a nařídil matce nezletilého, aby v určenou dobu v zařízení Fondu ohrožených dětí v Praze l (dále též jen " FOD") předala syna otci k asistovanému styku za přítomnosti odborného pracovníka FOD. Ve výroku usnesení o nařízení předběžného opatření soud I. stupně výslovně uvedl, že předběžným opatřením mění rozsudek Městského soudu v Brně v části týkající se úpravy styku otce s nezletilým. K odvolání otce Městský soud v Praze rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, že návrh kolizního opatrovníka zamítl. Podle městského soudu nelze předběžným opatřením měnit pravomocný rozsudek o věci samé, jak to učinil soud I. stupně, navíc potřeba zatímní úpravy poměrů, která by odůvodňovala nařízení předběžného opatření, nebyla prokázána. Podle odvolacího soudu problémy styku otce s nezletilým přetrvávají, syn se odmítá s otcem stýkat a ani dosavadní asistovaný styk se neprojevil jako funkční. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že navržené předběžné opatření by prozatímně nic nevyřešilo, neboť v nejbližší době existují na straně FOD jistá kapacitní omezení.

V ústavní stížnosti bylo zdůrazněno, že matka se za stěžovatelku neoznačuje, a pokud vyslovuje tvrzení, činí tak jménem nezletilého syna. Po rekapitulaci dosavadního průběhu a výsledku řízení a s odkazem na výsledky psychologického vyšetření nezletilého stěžovatel ústy matky blíže osvětlil důvody, které vedly kolizního opatrovníka k návrhu na vydání předběžného opatření - hlavním cílem bylo zmírnit psychickou zátěž nezletilého, které je vystaven, má-li být s otcem sám. Stěžovatel nastínil některé projevy excesivního chování otce z nedávné doby, které ve svém souhrnu vedou k jeho traumatizaci, výrazně zhoršují zdravotní stav a hrozí trvalými negativními následky. Pokud jde o porušení ústavně zaručených práv nezletilého, stěžovatel je opět ústy matky dovozoval z pochybení odvolacího soudu, který se v odůvodnění svého rozhodnutí nevymezil vůči rozhodovacím důvodům soudu I. stupně. Stěžovatel označil věc za naléhavou a požádal o její přednostní projednání.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k meritornímu pojednání věci, vždy zkoumá formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky její přípustnosti. K podání ústavní stížnosti je ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), oprávněna fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Ve věci je zřejmé, že stěžovatel tuto podmínku splnil, neboť rozhodování o způsobu a rozsahu styku s otcem se dotýká jeho právní sféry.

Ústavní stížnost je přípustná, neboť předběžné opatření vydané v řízení o výchově nezletilých dětí je zpravidla schopné zasáhnout do ústavně zaručených základních práv nebo svobod dítěte či jeho rodičů.

V řízení před Ústavním soudem mohou vystupovat pouze fyzické osoby, které mají procesní způsobilost (srov. § 20 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu). Podle ustanovení § 36 a § 37 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, mohou rodiče zastoupit dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé, žádný z rodičů však nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů. Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat.

V projednávané věci podal ústavní stížnost nezletilý stěžovatel, zastoupený matkou jako zákonným zástupcem. Argumentaci stěžovatele, že v případě, kdy v řízení před obecným soudem bylo rozhodnuto o návrhu kolizního opatrovníka, nedochází v řízení o ústavní stížnosti ke střetu zájmů nezletilého se zájmy jeho zákonného zástupce - matky, Ústavní soud uvážil, a přestože ji nesdílí, neboť ve hře jsou, a to i v řízení před Ústavním soudem, zájmy nejen nezletilého, ale i obou jeho rodičů, nepovažoval za potřebné ustanovit nezletilému stěžovateli opatrovníka, neboť z důvodů dále uvedených shledal ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost neschopnou věcného projednání. Ustanovení opatrovníka nezletilému stěžovateli by nebylo způsobilé tuto neopodstatněnost zvrátit, pročež by jeho povolání do řízení před Ústavním soudem bylo formalismem postrádajícím jakýkoliv význam.

S ohledem na účel předběžného opatření, jímž je pouze dočasná úprava práv a povinností, nevylučující, že o právech účastníka řízení bude konečným rozhodnutím ve věci rozhodnuto jinak, Ústavní soud svůj přezkum omezuje pouze na posouzení, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny), tj. aplikuje tzv. omezený test ústavnosti [srov. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999, N 158/16 SbNU 171 (175), nález sp. zn. IV. ÚS 189/01 ze dne 21. 11. 2001, N 178/24 SbNU 327, nález sp. zn. III. ÚS 3363/10 ze dne 13. 7. 2011, nález sp. zn. II. ÚS 868/12 ze dne 12. 4. 2012, či usnesení sp. zn. II. ÚS 1421/11 ze dne 30. 8. 2011 a řada dalších dostupných v el. podobě na http://nalus.usoud.cz].

Shodně Ústavní soud postupoval i v projednávané věci. Ověřil, že napadené usnesení bylo vydáno příslušným soudem na základě zákona a dostatečně uvádí důvody, které soud vedly k zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Z odůvodnění usnesení zřetelně vyplývá, že Městský soud v Praze na rozdíl od Obvodního soudu pro Prahu 2 neshledal takovou změnu poměrů, aby byl důvod měnit dosavadní pravomocnou úpravu předběžným opatřením, jež by podle odvolacího soudu nic nevyřešilo. Městský soud v Praze konstatoval přetrvávající problémy ve styku otce s nezletilým synem a s poukazem na zprávu Fondu ohrožených děti (z března 2012) usoudil, že nefunguje ani styk asistovaný, což ostatně připustil prostřednictvím své matky i stěžovatel v ústavní stížnosti.

Ústavní soud připomíná, že interpretace aplikovaných kogentních norem podústavního práva, v posuzované věci zejména pojmu "změna poměrů", je při posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření zcela v pravomoci obecného soudu. Obecný soud má při svém rozhodování možnost volné úvahy, do které Ústavní soud není oprávněn zasahovat, rozhodnutí přezkoumává pouze z hlediska identifikace rámce, v němž se volná úvaha soudu pohybovala (srov. nález sp. zn. II. ÚS 519/04 ze dne 24. 3. 2005, N 64/36 SbNU 689, nález sp. zn. IV. ÚS 244/03 ze dne 8. 4. 2004, N 53/33 SbNU 47). V projednávané věci bylo z napadeného rozhodnutí patrno, jakými úvahami byl odvolací soud veden a na základě jakých skutečností dospěl k závěru o změně rozhodnutí soudu I. stupně a zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření.

Nahlížeje na projednávanou věc pod zorným úhlem limitů, v nichž může posuzovat ústavnost rozhodnutí o předběžném opatření, Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené usnesení Městského soudu v Praze v tomto přezkumu obstálo. Právě z tohoto důvodu nemohl být řadě dalších stěžovatelových námitek, poukazujících na nedostatečnou reakci odvolacího soudu ve vztahu k důvodům, jež vedly soud I. stupně k přijetí rozhodnutí zcela opačného, přisouzen takový význam, jaký stěžovatel očekával. Situaci, ve které se stěžovatel nachází, je třeba urychleně řešit především dohodou jeho rodičů respektující nikoliv vlastní zájmy, ale zájmy nezletilého; není-li takové pro dítě nejpříznivější uspořádání poměrů možné pro přetrvávající animozitu rodičů, nezbývá, než aby soudy meritorně v řízení o změně úpravy styku nezletilého s otcem zohlednily všechny okolnosti daného případu a při rozhodování o konkrétní podobě nejvhodnějšího uspořádání vztahu mezi otcem a synem respektovaly zájem dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte) a chránily jeho práva plynoucí z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud projednal návrh s největším urychlením, nepovažoval však za nezbytné samostatným usnesením vyslovovat podle ustanovení § 39 zákona o Ústavním soudu naléhavost věci.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 3. září 2012

Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.