IV. ÚS 2902/09
IV.ÚS 2902/09 ze dne 11. 1. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatele J. B., zastoupeného JUDr. Františkem Nunvářem, advokátem se sídlem Šaffova 29, Polička, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 2/2009-106 ze dne 24. 9. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Dne 11. 11. 2009 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doplněný přípisem ze dne 29. 12. 2009, jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 2/2009-106 ze dne 24. 9. 2009, jímž byla z důvodu absence právního zastoupení odmítnuta jeho kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") č. j. 53 Cad 7/2008-29 ze dne 19. 8. 2008.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na právní pomoc v řízení před soudy dle čl. 37 odst. 2 Listiny, neboť mu obecné soudy neustanovily zástupce pro řízení o kasační stížnosti, ačkoliv byl takový postup, s ohledem na povinné právní zastoupení v tomto řízení, pro ochranu jeho práv nezbytný. Stěžovatel měl za to, že splňoval zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce a dospěl-li Nejvyšší správní soud k opačnému závěru, pak stěžovateli svým postupem protiprávně odňal možnost domáhat se ochrany svých práv a docílit meritorního přezkumu vadného rozsudku krajského soudu. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozhodl, jak uvedeno výše.
II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala i další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Poté, co tak Ústavní soud učinil, shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak vyplynulo z odůvodnění usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 2/2009-106 ze dne 24. 9. 2009, o žádosti stěžovatele o ustanovení právního zástupce rozhodl krajský soud usnesením č. j. 53 Cad 7/2008-53 ze dne 3. 11. 2008 tak, že tuto zamítl. Kasační stížnost, kterou proti tomuto rozhodnutí stěžovatel podal, zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 4 Ads 3/2009-66 ze dne 24. 4. 2009. Ústavní konformita postupu obecných soudů byla následně stvrzena usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1405/09 ze dne 8. 9. 2009, jímž tento odmítl ústavní stížnost stěžovatele, směřující proti posledně uvedeným rozhodnutím, jako zjevně neopodstatněnou.

V nyní projednávané věci již Ústavnímu soudu nepříslušelo zkoumat, jak obecné soudy hodnotily majetkové poměry stěžovatele, neboť rozhodnutí, v nichž byla tato otázka řešena, nebyla ústavní stížností napadena. Ostatně i kdyby snad stěžovatel zamýšlel tato rozhodnutí opětovně napadnout, stalo by se tak zjevně po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty. Za situace, kdy bylo ve věci žádosti o ustanovení právního zástupce pravomocně rozhodnuto a kdy si stěžovatel ani k výzvě krajského soudu ze dne 22. 5. 2009 právní zastoupení nezajistil, neměl Nejvyšší správní soud jinou možnost než kasační stížnost odmítnout. V tomto ohledu tedy nelze Nejvyššímu správnímu soudu nic vytknout, Ústavnímu soudu proto ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

S ohledem na odůvodnění ústavní stížnosti, v němž stěžovatel částečně brojil rovněž proti rozsudku krajského soudu č. j. 53 Cad 7/2008-29 ze dne 19. 8. 2008, byť se jeho zrušení v petitu nedožadoval, Ústavní soud podotýká, že ve vztahu k tomuto rozhodnutí by byla ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal veškeré procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva zákon poskytoval, když nepodal řádnou, tzn. včasnou a všechny náležitosti splňující kasační stížnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. ledna 2010

Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.