IV. ÚS 2893/12
IV.ÚS 2893/12 ze dne 21. 8. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu společnosti ČEZ Distribuce, a.s., IČ 247 29 035, se sídlem Děčín, Teplická 874/8, právně zastoupené JUDr. Ivanem Solilem, advokátem se sídlem Advokátní kanceláře Solil, Linke, Richtr & spol., Praha 1, Vodičkova 41/39, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. května 2012, č.j. 2 To 77/2012-279, a proti postupu Okresního soudu v Jeseníku ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 94/2010, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:

Včas učiněným podáním se navrhovatelka domáhala zrušení napadeného usnesení krajského soudu, kterým nebylo vyhověno jejímu odvolání, neboť v tom shledala zkrácení ve svém zaručeném právu na spravedlivý proces. Stejně tak i v předchozím řízení mělo dojít k omezení tohoto jejího práva.

Navrhovatelka uvedla, že v trestním řízení figurovala jako poškozená. Předběžnou škodu nahlásila orgánům činným v trestním řízení, soud prvého stupně s ní však jako s poškozenou nejednal a v důsledku toho nerozhodl ani o jejím nároku na škodu, která jí činností odsouzeného vznikla. Odvolání navrhovatelky Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením zamítl. Konstatoval sice pochybení nalézacího soudu, který nerozhodl o jejím nároku na náhradu škody a nepřizval ji k hlavnímu líčení, ale ani za této situace nerozhodl o nároku navrhovatelky s ohledem na to, že o výši škody nerozhodoval.
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") představuje, podle čl. 87 odstavce 1 písmene d) Ústavy, ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti přitom není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 (publ. in: N 111/19 SbNU 79). Ústavní soud tedy představuje ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odstavec 1 ve spojení s § 72 odstavci 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odstavce 2 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud však neshledal v projednávané věci, že by nyní taková výjimečná okolnost nastala.

Jinými slovy stručně řečeno, ústavní stížnost je procesní nástroj, který je možno použít teprve poté, co navrhovatel vyčerpal všechny ostatní zákonné možnosti. Přípustné opravné prostředky není přitom možno chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušeného rozhodnutí (existence konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech s možnostmi soudního řízení, které samou svou existencí zaručuje, až do vydání meritorního rozhodnutí, průběžnou kontrolu danou soudním řádem s celou řadou konkrétních procesních nástrojů. Východiskem pro tyto závěry je čl. 4 Ústavy České republiky, který uvádí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Vydání rozhodnutí o náhradě škody se tak navrhovatelka může domáhat cestou řádného civilního soudního řízení. Teprve v případě, kdy by taková možnost neexistovala, byl by, v souladu s principem subsidiarity, povolán Ústavní soud k rozhodování o opomenutém nároku navrhovatelky.

Podle ustanovení § 43 odstavce 1 písmene e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Takový případ v projednávané věci nastal, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než podání odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2012

Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.