IV. ÚS 2891/11
IV.ÚS 2891/11 ze dne 5. 10. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Jana Musila a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické, ve věci ústavní stížnosti města Skuteč, Palackého 133, Skuteč, právně zastoupeného advokátem JUDr. Vlastislavem Peřinou, Resselovo náměstí 135, Chrudim, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 25. 5. 2011 sp. zn. 18 Co 102/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 29. 9. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaného rozsudku obecného soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Právní předchůdce stěžovatele obec Štěpánov uzavřela den 20. 11. 1936 trhovou smlouvu s A. M. L., knížetem z T. a T., kterou koupila mimo jiné lesní pozemky parcelního čísla X, XX a XXX v katastrálním území Štěpánov, smlouva byla ohlášena k vyměření poplatku a kupující se ujal držby. Dne 3. 12. 1946 byla smlouva opatřena svolením Ministerstva zemědělství podle ustanovení § 7 zákona č. 215/1919 Sb. z. a n., o zabrání velkého majetku pozemkového. Smlouva obsahovala svolení k vložení vlastnického práva do zemských desek, intabulována zřejmě nebyla. Obec Štěpánov vykonávala práva vlastníka a držitele, MNV ve Štěpánově předalo správě lesního hospodářství ve Slatiňanech majetkový soubor lesního hospodářství a později v r. 1958 vydalo souhlas s převodem práva hospodaření na čs. Stát - Krajskou správu lesů, na kterou byly pozemky zaknihovány. Po přijetí zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do majetku obcí, stěžovatel požádal o záznam přechodu vlastnictví k těmto pozemkům v katastru nemovitostí. Po vyhovění této žádosti dne 29. 5. 2000 Katastrální úřad v Chrudimi oznámil opravu chybného údaje v katastru nemovitostí a zaznamenal právo vlastnické ČR. Obecné soudy dospěly v nastalém soudním řízení k závěru, že vzhledem k tomu, že trhová smlouva nebyla intabulována, nemohl stěžovatel nabýt vlastnického práva ke sporným nemovitostem. Stěžovatel k tomu uvádí, že k intabulaci nedošlo v hektické době od roku 1936 do roku 1958. Nastala změna společenských poměrů a původní kmenové jmění obce se stalo socialistickým státním majetkem. Načež ztratilo význam provedení samotné intabulace, neboť sporné nemovitosti by byly vždy v socialistickém vlastnictví. Za výše nastíněných podmínek měly dle stěžovatele obecné soudy zvážit, zda poskytnou ochranu zájmům stěžovatele nebo státu. Obci svědčí neintabulovaná trhová smlouva a státu nesvědčí nic, jen socialistické zákony.
III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a posléze pak obecných soudů; z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v "extrémním nesouladu", a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní, resp. není-li naopak zatížen "libovůlí".

Dle náhledu Ústavního soudu je v předmětném případě rozhodující posouzení otázky nabytí vlastnického práva ke sporným nemovitostem, přičemž má za to, že tímto se dostatečně zabýval nejen nalézací, ale též odvolací soud.

Ústavní soud ověřil, že odvolací soud v předmětné věci rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a své rozhodnutí odůvodnil řádným, vyčerpávajícím a ústavně konformním způsobem v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny. Srozumitelně a logicky přitom uvedl, jakými úvahami se řídil a jaká ustanovení právních předpisů použil pro posouzení zjištěného skutkového stavu. Učiněné právní závěry jsou výsledkem aplikace a interpretace právních předpisů, jež jsou v mezích ústavnosti a evidentně nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Ústavní soud v této souvislosti nemůže než na závěry popsané v napadeném rozhodnutí plně odkázat. Okolnost, že se s nimi stěžovatel neztotožňuje, sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti založit nemůže.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, proto mu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. října 2012

Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.