IV. ÚS 2880/16
IV.ÚS 2880/16 ze dne 9. 3. 2017

Tarifní hodnota sporu pro nárok poškozeného na náhradu nákladů vynaložených v trestním řízení

Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti společnosti M & M reality holding, a. s., se sídlem v Praze 1, Krakovská 1675/2, zastoupené Mgr. Petrem Harmečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Macharova 302/13, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. července 2016, č. j. 5 To 237/2016-259, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. července 2016, č. j. 5 To 237/2016-259, se zrušuje, neboť jím bylo porušeno právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Odůvodnění:

Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. dubna 2016, č. j. 15 T 178/2014-242, byla obžalovanému uložena povinnost zaplatit poškozené (stěžovatelce) náklady vzniklé přibráním zmocněnce ve výši 47 625,60 Kč. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě bylo usnesení zrušeno a soud nově uložil odsouzenému povinnost zaplatit stěžovatelce náklady vzniklé přibráním zmocněnce ve výši jen 10 890 Kč.

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení napadeného usnesení, neboť má za to, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v článku 4, článku 11 odst. 1, 36 odst. 1, 37 odst. 2, 3 a v článku 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně měl být porušen i článek 90, článek 95 odst. 1 a 96 odst. 1 Ústavy ČR, jakož i článek 6 odst. 1 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Předmětem trestního řízení byl i požadavek stěžovatelky na náhradu nákladů, které jí jako poškozené vznikly v souvislosti s přibráním zmocněnce. Ustanovení § 10 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, totiž stanoví, že: "Při zastupování poškozeného v trestním řízení ve věci náhrady újmy, jež byla poškozenému způsobena trestným činem, se považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč; pokud byla poškozenému přisouzena jako náhrada újmy peněžní částka převyšující 10 000 Kč, považuje se za tarifní hodnotu tato peněžní částka." Stěžovatelce byla přisouzena náhrada škody ve výši 310 000 Kč a soud prvního stupně proto podle § 7 bodu 6 advokátního tarifu vypočetl odměnu za jeden úkon na 9540 Kč. Napadeným usnesením však krajský soud dospěl k odlišnému závěru o odměně za jeden úkon právní služby jen ve výši 1500 Kč; učinil tak ovšem bez opory v aplikovaném předpisu - k tomu stěžovatelka odkázala na judikaturu Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 4913/12 či sp. zn. II. ÚS 2258/10.

K ústavní stížnosti se vyjádřil za Krajský soud v Ostravě předseda senátu 5 To, který především odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a uvedl, že námitky stěžovatelky nepovažuje za důvodné. Dále uvádí, že přiznaná odměna měla být moderována i s ohledem na ustanovení § 12a advokátního tarifu, tedy snížena o 20 % a nepřesáhnout částku 5 000 Kč; opačný přístup by totiž zapříčinil diskriminaci mezi ustanoveným a zvoleným zmocněncem.

Ústavní soud připojil za účelem rozhodnutí rovněž spis Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 178/2014. Z něj se podává, že v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. prosince 2014, č. j. 15 T 178/2014-99, byla pachateli uložena vedle trestu i povinnost zaplatit poškozené (stěžovatelce) na náhradě škody 310 000 Kč. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. dubna 2015, č. j. 5 To 100/2015-133, v odvolacím řízení změnil pouze výrok o trestu, v ostatním zůstalo rozhodnutí soudu prvního stupně zachováno. O následném návrhu stěžovatelky na vydání usnesení o výši odměny a náhrady hotových výdajů (č. l. 235) rozhodl Okresní soud v Ostravě shora uvedeným usnesením, proti němuž podal odsouzený stížnost, o které krajský soud rozhodl napadeným usnesením.
Ústavní soud je povolán reagovat jen na taková pochybení soudů při aplikaci předpisů, která u stěžovatele vyvolávají negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva. Proto se Ústavní soud v posuzované věci zabýval otázkou, zda napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě byla porušena některá základní práva stěžovatelky.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Pro výpočet mimosmluvní odměny zmocněnce podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. je stanovena tarifní hodnota 10 000 Kč, případně, přizná-li soud v adhezním řízení částku vyšší, pak právě tato přiznaná částka. Krajský soud v projednávané věci vycházel při určení odměny za právní zastoupení z tarifní hodnoty 10 000 Kč a podle § 7 bodu 4 advokátního tarifu přiznal stěžovatelce odměnu za jeden úkon právní služby pouze ve výši 1500 Kč, ačkoliv měl s ohledem na přisouzenou náhradu škody ve výši 310 000 Kč aplikovat § 7 bod 6 advokátního tarifu pro částky přesahující 200 000 Kč, který odměnu stanoví na 9100 Kč + 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které je překročena částka 200 000 Kč (celkem 9540 Kč za jeden úkon právní služby).

Krajský soud v Ostravě tedy pominul skutečnost, že stěžovatelce byla rozsudkem přiznána náhrada škody ve výši 310 000 Kč a z § 10 odst. 5 advokátního tarifu použil pouze větu před středníkem - vycházel jen z tarifní hodnoty 10 000 Kč, aniž by svůj postup vysvětlil. Okresním soudem provedený výpočet odměny považoval krajský soud za nepřiměřeně navýšený, a tedy považuje za nedůvodné i zvýhodnění zmocněnce stěžovatelky. Ani ve vyjádření k ústavní stížnosti však odvolací soud blíže neuvádí, v čem spatřuje nepřiměřenost odměny; odkazuje zde navíc na ustanovení § 12a advokátního tarifu, které moderuje sazby mimosmluvní odměny za úkony právních služeb ustanoveného zmocněnce v trestním řízení (snižuje o 20 % a současně limituje částkou nejvýše 5 000 Kč).

Právo na spravedlivý proces v sobě zahrnuje možnost domáhat se svých práv u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny), který jeho věc rozhodne spravedlivě (čl. 6 odst. 1 Úmluvy).

Podle čl. 95 Ústavy ČR je soudce vázán zákonem a je oprávněn posoudit, zda jiný předpis je s ním v souladu. Pokud tedy soud dospěje k závěru, že advokátní tarif (vyhláška) není v souladu se zákonem, a tudíž se na souzenou věc nepoužije, je nutné takové rozhodnutí řádně odůvodnit a vysvětlit, proč v daném konkrétním případě není aplikace možná a jak má být odměna vyčíslena.

V konkrétním případě však soud nepoužil část ustanovení advokátního tarifu, aniž by jasně a srozumitelně vysvětlil, proč tuto vyhlášku v konkrétním případě považuje za nesouladnou se zákonem. Nadto i v citovaných rozhodnutích Ústavní soud uvedl, proč nepovažuje odměnu zmocněnce stanovenou podle advokátního tarifu za nepřiměřenou. Při novém rozhodování tedy bude na Krajském soudu v Ostravě, aby buď odměnu zmocněnce poškozené určil podle advokátního tarifu, anebo přesvědčivě vysvětlil, z jakého důvodu není výjimečně v konkrétním případě obvyklý postup možný.

Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti zcela vyhověl a podle ustanovení § 82 odstavců 1 a 3 písmene a) zákona o Ústavním soudu zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Učinil tak s ohledem na skutečnost, že v odvolacím řízení shledal porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odstavci 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 9. března 2017

Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.