IV. ÚS 2822/09
IV.ÚS 2822/09 ze dne 30. 3. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. arch. O. R., CSc., zastoupeného JUDr. Klárou A. Veselou Samkovou, Ph.D., advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Praze 2, Španělská 6, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 366/2009-211 ze dne 12. srpna 2009 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 43 C 90/2003-199 ze dne 8. června 2009, spojené s návrhem na zrušení slov "do protokolu" ve větě první ustanovení § 208 odst. 2 a slov "v odst. 1" v ustanovení § 241b odst. 1 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel, s odkazem na porušení čl. 4 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle kterého musí zákonná omezení základních práv a svobod platit stejně pro všechny případy splňující stanovené podmínky, a práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. S ústavní stížností stěžovatel spojil, s odkazem na protiústavnost, návrh na zrušení slov "do protokolu" ve větě první ustanovení § 208 odst. 2 a slov "v odst. 1" v ustanovení § 241b odst. 1 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád").

Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 43 C 90/2003 Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením č. j. 43 C 90/2003-199 ze dne 8. června 2009 odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 434/2008-183 ze dne 16. prosince 2008, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 43 C 90/2003-142 ze dne 9. listopadu 2007 a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze usnesením č. j. 15 Co 366/2009-211 ze dne 12. srpna 2009 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Dovolání stěžovatele bylo podáno posledního dne lhůty k jeho podání, dne 20. března 2009 ve 13:47 hod., a to u Obvodního soudu pro Prahu 2. Tento soud však nerozhodoval ve věci v prvním stupni, proto dovolání postoupil soudu příslušnému, a to Obvodnímu soudu pro Prahu 4. K postoupení však nedošlo ve zákonné lhůtě pro podání dovolání a dovolání bylo s ohledem na tuto skutečnost v záhlaví citovaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 odmítnuto. Závěr o opožděnosti dovolání pak potvrdil svým v záhlaví citovaným rozhodnutím též Městský soud v Praze.
Podstatu námitek stěžovatele tvoří jeho nesouhlas s odmítnutím dovolání pro jeho opožděnost, a to přes to, že bylo poslední den zákonné lhůty pro jeho podání podáno pouze k nepříslušnému soudu. Aniž by bylo zapotřebí podrobně rekapitulovat námitky stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud již v minulosti dovodil, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena jen tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození závěrů, je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.

Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy interpretovaly a aplikovaly příslušná ustanovení občanského soudního řádu naprosto správně a vyvodily z nich též správné právní závěry. V záhlaví citovanými rozhodnutími rozhodly zcela správně a v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině a Úmluvě. Svá rozhodnutí též přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnily. Pochybení soudu prvního stupně, obsahující v odůvodnění písařskou chybu o datu podání dovolání stěžovatelem u Obvodního soudu pro Prahu 2, nemělo na rozhodnutí soudu prvního stupně žádného vlivu. Navíc rozhodnutí odvolacího soudu již stran tohoto data obsahuje údaj správný. S ohledem na právě uvedené (pouze s právě uvedenou drobnou výhradou) Ústavní soud pro stručnost především odkazuje na odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Námitky stěžovatele pak považuje Ústavní soud za naprosto neopodstatněné. Ustanovení občanského soudního řádu upravující lhůtu a místo pro podání dovolání jsou naprosto jasná, stejně jako ustanovení upravující další postup soudu směřující k rozhodnutí o něm. Je na každém účastníku řízení, aby svá práva, v souladu s zásadou "vigilantibus iura scripta sunt" ("bdělým náleží práva"), uplatnil řádně. V případě stěžovatele, zastoupeného advokátkou, u níž lze předpokládat znalost procesních předpisů, tento princip platí obzvláště. Stěžovatel však své právo řádně neuplatnil, ačkoli neuvedl žádnou skutečnost, která by mu v tom bránila, a snaží se dosáhnout nápravy tohoto svého pochybení, resp. pochybení jeho právní zástupkyně, cestou ústavní stížnosti. Ta ale takovému účelu neslouží. Argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti nelze hodnotit jinak, než jakou pouhou polemiku se správnými rozhodnutími obecných soudů a ústavně konformními ustanoveními občanského soudního řádu, a nelze jim tedy přisvědčit.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal Ústavní soud stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů a zásah do jakýchkoli ústavních principů nebo práv, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti se Ústavní soud návrhem stěžovatele na zrušení slov "do protokolu" ve větě první ustanovení § 208 odst. 2 a slov "v odst. 1" v ustanovení § 241b odst. 1 občanského soudního řádu nezabýval. Jde o návrh pouze akcesorický, který sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. března 2010

Miloslav Výborný v. r. předseda IV. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.